Volby do místních zastupitelstev v říjnu 2010– proč jsem se rozhodl kandidovat

Jak možná víte, jsem od roku 2006 předsedou osadního výboru v Úhercích při Městském úřadu v Dobrovici. Nebudu rozebírat fakt, že jsem k této funkci přišel jako slepý k houslím, přesto jsem se během tohoto období snažil co nejvíce sledovat dění na MÚ a ovlivňovat věci týkající se naší obce – nakolik úspěšně nebo neúspěšně musíte posoudit sami. Za těch několik let jsem získal základní přehled o fungování místní samosprávy a také pocit, že místní části spadající pod Dobrovici jsou často ve svých nárocích a požadavcích kráceny a naopak město Dobrovice je preferováno (jenom za poslední dva roky zde bylo proinvestováno hodně přes 200 mil. Kč). Samozřejmě je třeba vzít v potaz, že zajišťuje servis pro celý region (školství, technické služby, chod města atd.).

Jako osadní výbor nijak nemůžeme rozhodování MÚ aktivně ovlivňovat, pouze podávat návrhy. Postupně jsem tedy dospěl k názoru, že by bylo dobré mít možnost zapojit se přímo do rozhodovacího procesu. Potěšilo mě, že si mého snažení všimli i lidé zabývající se komunální politikou. Nejprve jsem byl s nabídkou kandidovat v podzimních komunálních volbách osloven ČSSD. Protože mám dost zásadní problém s politikou této strany, tuto nabídku jsem odmítnul. Potom jsem byl osloven i ODS. Přestože mám výhrady zejména k dřívějšímu personálnímu obsazení na nejvyšších postech a napojení na byznys na celostátní i regionální úrovni, nabídku jsem přijal. Nezdá se mi, že by v místních podmínkách podobné nešvary existovaly. Nakonec jsem dostal i nabídku od TOP09, kterou jsem tedy bohužel musel odmítnout. Toto mě celkem mrzí, protože jsem tuto stranu podporoval ve sněmovních volbách a její program je mi nejbližší. Poté, co se v médiích začaly objevovat zprávy o masivním přílivu různých kariéristů do TOP09, jsem nechtěl sám tuto stranu kontaktovat, abych nebyl považován za takovouto osobu.

Podle předběžných informací bych měl být zařazen na čtvrtém místě kandidátní listiny, jako jediný nestraník mezi prvními sedmi, což je nad očekávání dobrá pozice. Ani ta však v závislosti na volebním výsledku celé strany a zejména množstvím preferenčních hlasů nemusí stačit pro zvolení do zastupitelstva. K tomu bude potřeba mnoho preferenčních křížků na volebních lístcích, takže tento můj počin beru i jako jakýsi test, jestli mám vaši důvěru. Konkurence je velká – kromě lidí pracujících v současném zastupitelstvu třeba bývalá senátorka paní Filipová a další výrazné postavy regionu.

Přestože se svojí politickou orientací nijak netajím, nechci do žádné strany vstupovat, takže budu kandidovat jako nezávislý kandidát. Tím se nebudu cítit vázán stranickými zájmy, pokud by byly v rozporu s mým přesvědčením. Přesto na dosavadních pracovních setkáních jsou moje připomínky k volebnímu programu brány v potaz, snažím se samozřejmě ovlivnit zejména budoucí pozici místních částí.

Je třeba říct, že hlas jednoho zastupitele je pouze jednou patnáctinou hlasů zastupitelstva. Navíc často je možnost rozhodování velmi omezená zejména finančními mantinely a je potřeba na problémy nazírat z různých úhlů pohledu. Pokud by se mi podařilo být do zastupitelstva zvolen, vždy bych jednal podle svého nejlepšího svědomí. Myslím, že ti z vás, kteří mě znají, věří, že v tomto směru nemám žádné vedlejší pohnutky.

Pokud si myslíte, že bych mohl být tím, kdo by vás měl v zastupitelstvu zastupovat, vyberte prosím v říjnových komunálních volbách naši kandidátku a dejte mi svůj preferenční hlas. Ať bude výsledek jakýkoli, slibuji, že se pokusím vaši důvěru nezklamat.

Tak jsme přišli o Fadrhonsovu Dobrovici

My ouřečtí (a nejenom my) víme, že vždy první neděli v září se na pódiu na návsi koná festival dechových hudeb „Fadrhonsova Dobrovice“. Bylo tomu tak až do loňska, kdy proběhl 39. ročník. Letos se festival bude konat v areálu nově zrekonstruovaných dobrovických muzeí. Město chce tento areál zrekonstruovaný nákladem více než 180 mil. Kč co nejvíce využít. Jakkoliv je tento krok logický, přeci jenom zamrzí přetržení desítky let trvající tradice – nehledě na to, že se vlastně jednalo o jedinou společenskou akci v Úhercích s větším než místním významem. Někteří argumentují i tím, že Jan Fadrhons se v Úhercích narodil pouze shodou okolností a je vlastně kovaným „Dobrovičákem“ (viz článek v Dobrovicku)

V posledních letech byla návštěvnost akce kolem 250 platících diváků a tři účinkující kapely plus doprovod mažoretek. Věřím, že zpočátku nové prostředí přiláká více návštěvníků, ovšem perspektivu festivalu (a žánru jako takového) nevidím nejrůžověji.

Město údajně vyhodnotí dopad změny místa konání, ovšem pokládám za pravděpodobné (spíš téměř jisté), že se tato přehlídka do Úherců nevrátí. Potom se naskýtá další otázka – co s pódiem na návsi, které nemá žádné jiné využití? Pokusíme se vymyslet nějaké řešení, které by toto přirozené místo setkávání zejména dětí smysluplně využilo. Nabízí se třeba možnost zřízení nějakého multifunkčního hřiště, třeba s mantinely, brankami, basketbalovými koši a kvalitním povrchem. Samozřejmě je tady otázka financování, ale nejdřív je potřeba získat nějakou konkrétnější představu. Přivítám jakýkoliv nápad, můžete psát přímo do diskuze pod tímto článkem!

Jak jsem přispěl na povodně

Poslal jsem neplánovaně 1000,- Kč do státního rozpočtu. Nikoliv přes banku, ale prostřednictvím Policie ČR. Seběhlo se to následovně:

Vezl jsem děti k babičce a dědovi na Vysočinu. Kdo poslední dobou jezdíte častěji přes Kolín víte, že situace na příjezdu se tam dost často mění. Bez problémů jsem najel z nymburské silnice na hlavní směr od Prahy, který má dva pruhy v jednom směru, zpočátku oddělené betonovými svodidly,úsek až k začátku Kolína je zcela rovný, pouze vpravo je krajnice nahrazena známými „plackami“. Přede mnou nikdo. Při sledování pravého zrcátka a zařazování do pravého pruhu jsem asi přehlédnul omezení na 50 km/h, což neuniklo bdělému radaru a na vjezdu do Kolína jsem byl zastaven s tím, že mi bylo naměřeno 66 km/h a po odečtení tolerance měřidla bude řešeno překročení rychlosti o 13 km/h. Stálo mě to onen zmiňovaný „litr“ plus nějaké body do registru. Je to moje první pokuta za rychlost v mojí pětadvacetileté řidičské praxi, takže skóre celkem dobré. Policisté byli korektní a slušní, vysvětlovali, že v tomto úseku někteří řidiči jezdí hodně rychle a že nedávno po těžké havárii byla silnice dokonce neprůjezdná a abych se prý na ně nezlobil :-) Ještě mě pochválili, že jsou děti vzorně připoutané v autosedačkách (což pokládám za samozřejmost). Na policisty jsem se nezlobil, spíš na sebe, že jsem si to neohlídal. Vždycky se snažím jezdit v rámci rychlostních limitů nebo s malou plusovou tolerancí, protože tachometr ukazuje o cca 3-4 km/h více – takže v obci do asi 58 km/h, mimo obec do 100 km/h. To jsou podle praxe policií tolerované hodnoty. Podle mého názoru je ale omezení rychlosti u nás hodně nadužíváno. V mnou zmiňovaném úseku by určitě stačilo omezení na 70 km/h, pokud vůbec nějaké. Na dálnicích, kde je často svedený provoz obousměrně do jednoho směru, bývá omezení rychlosti třeba až na 60 km/h. Proč? Na běžné silnici přece můžeme jezdit devadesátkou a navíc na dálničním omezení bývají oba směry oddělené a zakázáno předjíždění. Třicítkami by se vůbec mělo šetřit jako šafránem, opodstatnění vidím třeba u škol (omezeno časově) nebo tam, kde se pracuje přímo na vozovce. Současný stav už hraničí spíš s šikanou. Cestou jsem viděl dalších několik míst, kde bylo naprosto neopodstatněné snížení rychlosti – u staveb, kde se nepracovalo, ale omezení rychlosti nikdo neodstranil, nebo občas z naprosto neznámých důvodů. Třeba u Havlíčkova Brodu je na naprosto rovné silnici z ničeho nic omezení až na 60 km/h – pravděpodobně kvůli dolíku, kde se může schovat auto a nejspíš nějaký kaskadér v tomto místě přes zákaz předjížděl a způsobil nějakou fatální nehodu. Situace tam teď vypadá ta, že někdo omezení ignoruje, jiný zpomalí a některý id..t všechny předjede stotřicítkou. A v tom vidím jádro problému. Neukázněnost malého procenta řidičů se řeší (ovšem nevyřeší) omezováním všech. Můžeme to vidět třeba v nedalekých Jemnících. Silnice kvalitní a standardně široká, až na výjezd do kopce přehledná, chodníky dokonce oddělené travnatým pásem. Kdyby tu všichni dodržovali původní limit rychlosti v obci, asi by se nemusela snižovat na 30 km/h. Ti míň otrlí závodníci teď (možná) uberou na onu kýženou padesátku a zvláštní kategorii je to stejně úplně jedno.

Podle mě je potřeba udělat dvě věci.
1.Když je někde omezená rychlost, tak každému musí být jasné, proč tomu tak je. Pokud se na stavbě končí ve tři, není důvod, aby na přilehlé silnici kvůli výjezdu vozidel bylo omezení celých 24 hodin. Padesátka mimo obec a třicítka v obci by se měla používat opravdu výjimečně.
2.Pokud nějaký takový úsek je, mělo by být dodržování rychlosti kontrolováno a vymáháno. Na určité procento řidičů nic jiného než represe neplatí. A na to, že dodržovat předpisy jde, pamatujeme z doby těsně po zavedení bodového systému. To jsem si najednou připadal jako v jiném státě.

Teď někdy mívám často pocit, že mám rozbitý tachometr – když jedu podle ručičky stovkou a jsem bezkonkurenčně nejpomalejší...

Glosy - změna financování obcí, dálnice D1

Opět dotace

Nedávno jsem se zde zamýšlel nad různými úskalími dotací. Potěšilo mě, že nově zvolená politická reprezentace má na věc podobný názor (zde). Jenom mám trochu obavy, že tato myšlenka zapadne ve vzájemných dohadech v koalici a za přispění lobbingu těch, kdo si ze současného systému udělali dojnou krávu.

Jak to vypadá na D1

Dálnice používám minimálně, dokonce až do loňského roku jsem si nekupoval dálniční známku. Když už, tak jsem se pohyboval především po dálnici Praha – Liberec, popřípadě služebně po dálnicích v západní Evropě. Cestou na dovolenou jsem letos po dlouhé době použil naši páteřní dálnici D1 v úseku Jihlava – Vyškov. Opravdu krásný zážitek! Značná část vedla po betonovém povrchu, kde každá dilatační spára působí jako rána beranidlem do podvozku a kde musíte držet zuby silou skousnuté, protože jinak vám cvakají tak silně, že hrozí oštípání zubní skloviny. Myslím, že by bylo vhodné zhruba každých 10 km nainstalovat billboard s omluvou za stav dálnice, zrušit povinnost mít dálniční známku a toho, kdo úspěšně inkriminovaný úsek překoná, odměnit třeba obědem (nebo slevou na výměnu tlumičů). A to ještě můžu mluvit o štěstí, že nás nepotkala žádná zácpa, přestože dopravních omezení bylo hned několik.