Pomalu se nám blíží mimořádné volby do Poslanecké sněmovny (28. – 29. května). Budeme rozhodovat (alespoň my, kteří se k urnám vypravíme) o složení našeho nejvyššího zákonodárného sboru a potažmo i vlády, které by nás měly následující čtyři roky reprezentovat. Rád bych se zamyslel nad touto událostí. Předesílám, že moje politická orientace je pravicová, ale článek nebude mít rozhodně formu volební agitace.
Vzhledem k rozložení voličských preferencí mezi pravicí a levicí bude výsledek pravděpodobně velmi těsný. Rozhodují dvě spojité nádoby – na jedné straně levicová (v ní se přelévají preference hlavně mezi ČSSD a KSČM) a na druhé straně pravicová (ODS, TOP09, VV). Síly těchto dvou skupin jsou poměrně vyrovnané, mezi nimi pravděpodobně nedochází k velkým přesunům voličů. Uprostřed mezi nimi jsou lavírující voliči, které loví hlavně zelení a KDU-ČSL. Volby rozhodne momentální rozložení sil. Na rozdíl od minulých let však máme větší možnost výběru. Situace je ještě komplikovaná přepočítáváním hlasů podle d´Hondtovy metody, které zvýhodňuje strany s více hlasy. Pokud by například získaly dvě strany dohromady 50% hlasů a zbývajících 50% hlasů by bylo rozděleno mezi čtyři strany s vyrovnaným počtem hlasů, potom by byly větší strany zvýhodněné a získaly by nadpoloviční počet poslanců.
Podle čeho vybírat? Je potřeba si přiznat, že v u nás používaném poměrném volebním systému je volební program pouze cárem papíru. Není šance, že by některá strana získala nadpoloviční většinu a mohla zaručit jeho splnění. To je realita a nic na tom nemůže změnit žádná smlouva s voliči a podobné slinty. Po volbách dochází ke tvorbě koalic a v nich určování programových priorit. Nicméně orientace a priority jednotlivých stran jsou určeny hlavně volebními programy. Důležitým kritériem by měly být osobnosti kandidátů a jejich potenciální střety zájmů a podezřelé kontakty. Nabízím svůj pohled na strany, které mají šanci na překročení hranice 5%, nutné pro vstup do sněmony.
ČSSD – pod Paroubkovým vedením okořeňuje socialistické ideje nepokrytým uplácením voličů a demagogií, ve spojení se strategií využívající českou malost a závist oslovuje zejména nižší sociální vrstvy. Klade důraz na sociální stát. Když byla vládní stranou, nebyla schopna zajistit vyrovnaný státní rozpočet ani při vysokém hospodářském růstu. Aféry jejích členů většinou vyzněly do ztracena (Kraus, „pět na stole“ a Doležel, Srba, nyní Vlček...). Těžko pochopitelné bylo vyslovení nedůvěry vládě během předsednictví EU a zvraty v názoru na termín mimořádných voleb.
ODS – má v ekonomické oblasti dobrý program, který ovšem nedokáže dostatečně prezentovat a vysvětlit občanům výhody pro budoucnost. Nechává se zbytečně zatáhnout do nekonstruktivních antikampaní. Kontakty a činnost některých členů a spřízněných osob, podnikatelů a firem (Řebíček, Langer, Jančík, Dalík...) jsou minimálně podezřelé. Zvlášť bývalý lídr Topolánek také zbytečně ztrácel body prchlivým jednáním, arogancí a bohorovností. Reformní volební program nedokázala přeměnit v realitu i kvůli nesourodé koalici s kdu-čsl a zelenými, ztratila i přeběhlické poslance
KSČM – stabilní voličská podpora, těží zejména ze špatné politické kultury a věrnosti svých skalních příznivců, tesknících po „starých dobrých časech“
KDU-ČSL – tradičně dost nečitelná strana, pod vedením C. Svobody (jehož slizkost mu v nebi může závidět i J. Lux) se zdá být orientována spíše doleva
TOP09 – konečně strana, která říká, že dluhy se nemají dělat a pokud ano, tak se mají platit. Těží z problémů ODS a přebírá její nespokojené členy i voliče. Výhodou i nevýhodou zároveň je to, že stahuje ostřílené politické harcovníky z ostatních politických stran (někde jsem četl příměr „nový bordel se starými ku...mi“). Na druhou stranu přitáhne možná k politice i lidi, pro které jsou zavedené strany z nějakého důvodu neakceptovatelné.Volební program se zaměřuje tvrdě na úspory.
Věci veřejné – další nová strana vycházející z pražské komunální politiky, lákající i mediálně známé osobnosti. Na rozdíl od TOP 09 nemá zastoupení v nejvyšší politice, takže zatím spíše pouze deklaruje své priority.
Zelení – po proniknutí do minulé sněmovny jsou na hranici volitelnosti. Jsou stále vnitřně rozdělení, „neřízené střely“ Jakubková a Zubová jim uškodily v očích voličů i potenciálních politických partnerů. Nový předseda Liška na mě působí navzdory svému mládí fundovaně. U mě ztrácejí body nesmyslným brojením proti jaderné energii a protlačováním některých sporných tezí (povinné přimíchávání biopaliv, podpora „čisté“ energie...)
SPO – Zemanovci – mají plus v osobě charismatického předsedy, minus v lidech, kterými se obklopuje. Budou pravděpodobně získávat hlasy těch voličů ČSSD, kteří jsou nespokojeni se stylem J. Paroubka a nechtějí volit komunisty. Jejich preference jsou na hraně vstupu do sněmovny.
Myslím, že v letošních volbách je dost široký výběr politických stran. Snad si co nejvíce z nás najde cestu do volebních místností – protože koho si zvolíme, ten nám bude vládnout...
A možná by chtělo nemít na zřeteli pouze současný vlastní prospěch, ale myslet i na to, co po nás zanecháme našim potomkům...
