Naše soužití s cukrovarem (a lihovarem)

V Úhercích bydlím dvanáct let. Během této relativně krátké doby si nejde nevšimnout, jak je okolí ovlivněno činností největšího podniku – cukrovaru a lihovaru v Dobrovici. Jenom z vyprávění znám dobu, kdy zdrojem energie v cukrovaru bylo uhlí a široké okolí bylo obtěžováno spadem prachu a sazí. V roce 1993 byla provedena plynofikace cukrovaru (a díky tomu i města a přilehlých obcí), což byl určitě obrovský skok, který odstranil jeden velký problém. Cukerná kampaň probíhala od září do prosince a dávala o sobě vědět množstvím kouřících náklaďáků s řepou, zablácenými silnicemi, nasládlým zápachem z cukrovaru nebo štiplavým zápachem z „kálků“.

Cukrovar byl vždy dominantním podnikem v Dobrovici a okolí, jeho historie sahá do roku 1831 a v minulosti zaměstnával přímo kolem tisíce lidí a další tisíce nepřímo – hlavně dodavatele řepy. Dědictvím této doby je bohužel jeho umístění v centru Dobrovice, což je zejména pro její obyvatele zatěžující. Nicméně neoddiskutovatelným faktem je, že přes veškeré výhrady, které můžeme k činnosti podniku mít, se vedení cukrovaru snaží i pod tlakem veřejného mínění nejpalčivější problémy řešit. Na silnicích už nepotkáváme supící Tatry 148 s návěsem, ze kterých padá řepa – ke svozu jsou používány moderní vícenápravové soupravy s velkoobjemovými návěsy, které působí nižší tlaky na vozovku a tím ji méně poškozují. Společnost Tereos TTD také přispívá na opravy místních silnic, které používá ke svozu řepy. V Úhercích jsme na tomto značně vydělali, protože před několika lety byla průběžná silnice celoplošně zrekonstruována a nakonec vypadla ze svozových tras, takže náklaďáky s řepou potkáme v obci pouze výjimečně, pokud je zrovna pěstována v bezprostředním okolí. Hluk vlastního cukrovaru je u nás slyšitelný zejména při západních směrech větru, ale myslím, že není obtěžující – s ním mají problémy spíše obyvatelé Dobrovice, i když i tam dochází k postupnému zlepšování situace. Podobně jsme neocenili ani letošní výstavbu nového skrápěcího komína, který odstranil spad prachu ze sušárny řízků. Dominantním jevem, který obtěžuje poměrně široké okolí cukrovaru, je zápach.

K radikální změně došlo v roce 2006, kdy zahájil provoz lihovar. Zatímco předtím se zátěž hlukem a zápachem koncentrovala do oněch zhruba tří měsíců před koncem roku (s čímž se asi většina obyvatel tak nějak smířila), výroba lihu z cukrového sirobu probíhá během téměř celého roku. I když jsme před touto investicí byli ujišťováni, že technologie výroby lihu je dokonale zvládnutá a nebude zatěžovat okolí, opak byl pravdou. I u nás při určitém směru větru cítíme více či méně obtěžující zápach.

22. listopadu 2012 pořádala společnost Tereos TTD v sále dobrovických muzeí setkání s občany, kde prezentovala investici, která by měla problém se zápachem definitivně odstranit. Podle dosavadních zjištění jsou zdroje zápachu dva. Jednak tzv. výpalky (neboli zbytek po destilaci zkvašené cukerné šťávy po oddestilování lihu), které se dále zahušťují a používají se jako hnojivo, jednak biologické znečištění v prací vodě, které se samovolnými procesy rozkládá (neboli ony zmíněné „kálky“). Řešením by mělo výt využití obou těchto zdrojů biologického odpadu k výrobě bioplynu s podílem 70 až 80% metanu – tedy hodně se blížícímu zemnímu plynu. Proces by měl probíhat ve dvou uzavřených bioreaktorech, kde by anaerobní bakterie rozkládaly biologické zbytky a bioplyn by byl používán jako zdroj energie pro cukrovar. Během cukerné kampaně by z tohoto zdroje mělo být pokryto zhruba 10% spotřeby energie, mimo kampaň pak 100% (cukrovar má vlastní elektrický generátor). Jedná se o špičkovou technologii a investici přesahující 300 miliónů Kč. Zařízení bude umístěno v prostoru mezi areálem cukrovaru, firmou MOSOLF a velkou usazovací nádrží.

Stručně k průběhu vlastního setkání s občany. Prezentaci provedl generální ředitel společnosti Tereos TTD Oldřich Reinberger. Nejprve uvedl čísla týkající se společnosti – takže na promítacím plátně jsme si mohli přečíst údaje o stovkách zaměstnanců, desítkách tisíc hektarů zemědělské půdy, milionech tun cukrové řepy, statisících tun cukru a metrů krychlových etanolu. Následovala pasáž týkající se zátěže životního prostředí a kroků k jejímu snižování. Potom byl představen vlastní záměr výstavby čističky, který prezentoval ředitel dodavatelské firmy. Z uváděných informací a referencí mám pocit, že by se opravdu mohlo jednat o řešení, které bude mít velký pozitivní dopad. Jenom pro zajímavost – schopnost čištění udávaná v jednotkách EO (=ekvivalent znečištění produkovaný jedním obyvatelem) je asi 1,4 milionu, takže by čistička byla teoreticky schopná vyčistit odpadní vody téměř celé Prahy! K mému překvapení se nekonala žádná bouřlivá diskuze, o vyjádření byl požádán vysokoškolský profesor zabývající se touto problematikou (vyjádřil se kladně), upřesňující příspěvek měl pan Dytrych (předseda komise pro životní prostředí při MÚ), vystoupil i soukromý zemědělec (zdůraznil důležitost cukrovaru a lihovaru jako odběratele zemědělských výpěstků) a tuším dva příspěvky měli občané (jeden se vůbec netýkal této problematiky, ale zápachu z prasečí farmy Libichov). Celkově se podle mého názoru jednalo o dobře připravenou public relations akci ze strany cukrovaru, kde se díky pasivitě občanů v podstatě hrálo na jednu branku – přitom všichni víme, že spoustě lidí leží cukrovar „v žaludku“. Nikoho z Úherců jsem bohužel nezaregistroval (tím nechci říct, že tam nikdo nebyl…)

Já osobně považuji dřívější rozhodnutí o umístění lihovaru do areálu uprostřed města za nešťastné. Přineslo to mnoho problémů a spoustu zlé krve a po šesti letech slibů (a koneckonců i činů) ze strany Tereos TTD není výsledek snažení nijak zásadní. Zdá se mi, že naopak po počátečních problémech a následnému pozitivnímu trendu došlo zejména v letošním roce ke zhoršení, které mohou potvrdit naše nosy. Jako technikovi je mi zřejmé, že provozovat zařízení takového rozsahu není legrace a že každá technologie potřebuje odladění, ale dosavadní investice se do velké míry míjely účinkem. Společnost prohospodařila zbytky důvěry občanů a nezbývá než doufat, že prezentované řešení opravdu zásadně situaci zlepší. Rád bych, aby jediným vlivem, který na můj život bude lihovar mít, bude pohled na západ slunce nad oblakem páry nad dobrovickými komíny…

Volby 2012

Volby do krajských zastupitelstev a senátu jsou za námi. Jak dopadly už asi všichni vědí, pokud by někoho zajímaly výsledky konkrétněji, zde je odkaz na výsledky na dobrovicku (krajské zastupitelstvo, senát - Úherce jsou okrsek č.9). Podle mě žádný podstatný vliv na náš život mít nebudou. Krajské zastupitelstvo stejně musí pracovat v rámci pevných mantinelů a doufám, že výstřelky běžné za předchozího hejtmana t.č. ve vazbě už se nebudou opakovat. Tehdy úmyslně zdržoval podepisování důležitých projektů a tím "trestal" podle jeho názoru nepohodlné starosty a všeobecně známé jsou i další výstřelky. Vliv senátu je poměrně zanedbatelný, i když v dnešní situaci s chatrnou většinou vládní koalice v dolní komoře parlamentu může okopávat kotníky trošku účinněji. Vliv komunistů na krajské úrovni roste, ale z celorepublikového hlediska není podstatný. Vytvářejí si ale jakousi pátou kolonu a jsem zvědavý, co můžeme čekat, až se dostanou do vlády. A to si pišme, že se tam díky socdem dostanou. Jenom doufám, že si nebudu
muset hledat vhodnou zemi pro emigraci...

Hlavním poselstvím voleb byla naštvanost občanů vůči současnému vedení státu (čemuž se ani nedá divit). Myslím, že by byl zvolen i kačer Donald, pokud by kandidoval proti někomu z koaliční strany (příkladem je třeba mediální exhibicionista Tomio Okamura). Pokud se jedná o silné osobnosti, pak by mohly plnit funkci senátu tak, jak byla asi původně zamýšlena.
Já osobně z výsledků voleb velkou radost nemám, ale nezbývá, než se s nimi smířit jako s vůlí prosazenou většinou občanů (tedy aspoń většinou z těch asi 36% procent voličů, kteří se vůbec obtěžovali k volebním urnám přijít). Bohužel vládnoucí koalici se podařilo tak znemožnit a zdiskreditovat, že důvěryhodnost pravicových myšlenek je nabourána na řadu let...

Tragická událost...

14. dubna 2012 došlo na silnicích v naší republice k 164 dopravním nehodám, při kterých 3 lidé přišli o život, 13 bylo těžce a 46 lehce zraněno. U 15 nehod byl u řidiče zjištěno požití alkoholu. Tolik strohá statistika Policie ČR.

Veselá společnost se rozhodne změnit lokál a pěšky je to přeci deset minut, takže naskáčou do auta a vyrazí. Všichni jsou odvázaní alkoholem (bohužel včetně řidiče) a nepřipoutaní pásy. Další průběh je rychlý - nezvládnutí řízení, smyk, strom, ranění a mrtví.

Podobné informace máme před očima tak často, že je už ani pořádně nevnímáme. Ovšem jenom do té doby,dokud se strohá satistika a anonymní příběh nekonkretizuje do našeho blízkého okolí, mezi kamarády nebo příbuzné. Právě k tomu bohužel došlo minulou sobotu. Stala se hrozná věc, která udělala mnoho lidí nešťastnými a bohužel se už nic nedá napravit.

Kinetická energie střely ráže 9mm je zhruba 500 Joule. Kinetická energie průměrného auta s posádkou je při rychlosti 100 km/h zhruba 600 000 Joule - tedy 1200krát větší. Přesto málokdo z nemnoha majitelů střelné zbraně s ní manipuluje stejně lehkomyslně jako někteří řidiči, kterých je u nás několik miliónů. Při případné nehodě dochází k zatížení (i připoutaného) těla mnohanásobky gravitačního zrychlení, které mohou způsobit fatální zranění i v případě, kdy nedojde k vnějšímu poškození - prostě se mohou utrhnout orgány včetně srdce, praskají kosti, vznikají krevní sraženiny... Kdo si někdy vyzkoušel simulavaný náraz při 30 km/h (občas je to možné na různých akcích), ví, jaká je to i při takto nízné rychlosti rána. Zpomalené záběry z crashtestů ukazují, jak se lidské tělo a předměty v autě stávají při nárazu hříčkami fyzikálních sil. Stejně ale sedají lidé za volant opilí a unavení, kvůli pár ušetřeným minutám jezdí agresivně, nedodržují rychlostní limity, nerespektují značky a semafory atd.

Lidi, neblázněte! Život je moc hezký na to, aby o něj bylo třeba hrát ruskou ruletu s paní Zubatou! Teď je asi bohužel správný čas k zamyšlení...nic se už ale vrátit nedá.

Miloši, budeš nám chybět!