neděle 26. října 2014

Osadní výbor - jak to bylo a jak bude


Volby do místních zastupitelstev jsou za námi, pomalu tedy končí funkční období našeho osadního výboru. Protože jsem se rozhodl ukončit svoje veřejné aktivity, chtěl bych trochu rekapitulovat minulých osm let svým pohledem.
Do prvního čtyřletého období jsem spadnul rovnýma nohama, aniž bych vlastně chtěl. Předchozí předsedkyně osadního výboru paní Voloviková ve své funkci končila a sháněla nástupce. Protože jsme v té době s manželkou zakládali webové stránky obce uherce.unas.cz, oslovila i mě. Slíbil jsem jí, že bych případně pracoval jako řadový člen výboru, protože jako „naplavenina“ jsem se k tomu rozhodně necítil oprávněný. Po čase následoval šok, když mi přišlo z městského úřadu oficiální jmenování předsedou OV. Vnímal jsem to jako podraz, nicméně jsem nechtěl komplikovat situaci (změnu by muselo schvalovat zastupitelstvo) a nějak se s tím smířil. Na začátku jsem se zabýval hlavně viditelnými drobnostmi – vyražená výplň dveří u kapličky, oprava prasklin v její omítce, montáž chybějícího okapového svodu na zastávce, oprava vývěsky, oprava a nátěr laviček atd. Zároveň jsme začali zpracovávat podklady pro opravy a investice – návrhů bylo tolik, že by vyčerpaly rozpočet celé Dobrovice na několik let. Přidalo se i řešení běžných provozních záležitostí, jako zajišťování oprav chodníků poničených neukázněnými řidiči nákladních aut, nabouraná obecní budova nebo zábradlí na návsi, údržba zelených ploch (často ve spolupráci se zahrádkáři), čištění koupaliště (hasiči), jednání ohledně zajištění prodeje smíšeného zboží, sledování spotřeby energií, dříve spolupořadatelství festivalu Fadrhonsova Dobrovice atd. Protože mi přišlo zbytečné udržovat dvě minimálně využívané budovy (bývalý obecní úřad a knihovna), přestěhovali jsme knihovnu do obecní budovy a bývalou knihovnu se podařilo prodat. Nový majitel právě nyní po letech dokončuje úpravy. Získaný zhruba půl milion korun byl investovaný do zateplení a rekonstrukce prodejny, do které se i díky tomu podařilo získat dlouhodobého nájemce po vypovězení smlouvy předchozí nájemkyní.
Aby bylo zřejmé, jaké problémy vnímáme v Úhercích jako podstatné, vytvořili jsme anketu, ve které se mohli spoluobčané vyjádřit k jakémukoliv tématu. Reakce na tuto anketu způsobila první trhlinu v mojí víře v zájem občanů o své okolí. Ačkoliv bylo rozneseno přes 120 anketních lístků, vrátilo se jich pouze 8...
Kapitolou sama pro sebe byla mládež a klubovna. Po vystěhování knihovny jsme poskytli ke scházení omladiny budovu bývalé knihovny a materiál k vymalování. Při následujících kontrolách jsem zjistil, že se vnitřek stal skladištěm starého nábytku, který se postupně měnil v trosky – to samé postihlo i třeba i vnitřní dveře. Vzhledem k devastování majetku a nebezpečí zejména požáru (kouření přes výslovný zákaz) i zranění (mládež lezla přes střechu přístavku i na nezajištěnou půdu) byla zápůjčka ukončena. Situace se opakovala i u klubovny v hasičárně. Místní mládežníci se vůbec starají o náplň naší práce. Poničili opravené a natřené lavičky, počmárali zastávku, rozřezali lana na šplhací věži, zajistili lepší větrání zastávky tím, že rozbili okna, o nepořádku v okolí jejich shromažďování ani nemluvě… Když si chtěli přivydělat, nabídli se vymalovat zastávku. Byl jsem za to rád, protože jsem si říkal, že by se potom mohli chovat k obecnímu majetku lépe. Po několika dnech jsem přistihnul jednoho z brigádníků, jak zdobí čerstvě vymalovanou stěnu nějakými nápisy – co k tomu dodat… Jiní dva výtečníci projevili zájem o brigádu na sekání trávy. Nafasovali sekačku a ze svého jsem jim dal tisícovku jako zálohu na benzín s tím, že mi budou dávat účtenky a já si je vyúčtuji na MÚ. Donesli účtenky za asi čtyři stovky, se sekáním sekli a zbytek peněz jsem už nikdy neviděl. Aspoň že vrátili sekačku… Po asi dvě sezóny pro nás brigádnicky pracovala Ukrajinka Natálka, na kterou si většina z nás určitě pamatuje. Bohužel se po jejím odchodu nepodařilo najít následovníka. Situace s údržbou obecních ploch se zlepšila po volbách v roce 2010 a nástupu nového vedení města a vedoucího technického střediska pana Coufala. Zatímco dříve jsme byli osočováni, že nejsme schopni sehnat brigádníka na sekání trávy (což se opravdu přes opakovanou snahu nepodařilo) a každé posekání a jakákoliv činnost musely být urgovány, nyní vše funguje daleko lépe. Samozřejmě nejsou kapacity na to, aby byl všude golfový trávník, ale základní údržba je myslím zajištěna solidně.
Jako jedna z nejpříjemnějších „povinností“ se ukázaly návštěvy spoluobčanů při příležitosti jejich životních jubileí. Většina jubilantů se vzhledem k jejich věku těšila obdivuhodné fyzické i duševní kondici a životními zkušenostmi, takže posezení byla vždy velmi příjemná (doufám, že pro obě strany). Spousta dalších povinností byla spíš rutinní – roznos do schránek (Dobrovicko, informační materiály, volební lístky), hlášení rozhlasu, zajišťování vytápění pro výpůjční hodiny knihovny, kontrola a inventury obecního majetku, příprava volební místnosti atd. Občas bylo potřeba vyjádřit se k některým záležitostem třeba na výzvu MÚ nebo soudů, kontaktovat například správce komunikací nebo jiné instituce. Čilá obousměrná komunikace probíhala s MÚ Dobrovice. Za osm let činnosti našeho OV mám v archivu cca. 340 e-mailů a 220 dokumentů, skenů a fotografií, celkem zhruba 100 MB dat. Musím vyzdvihnout, že všichni referenti na MÚ vždy jednali vstřícně, jejich práce myslím odpovídá představám o úředníkovi na svém místě. Během let jsem se zúčastnil také zhruba čtyřiceti zasedání zastupitelstva města – první čtyři roky vedla město ČSSD a pan starosta Hrobník, druhé funkční období koalice v čele s paní starostkou Bímová. Toto druhé funkční období se mi zdálo z hlediska postavení místních částí o dost příznivější. Do vzájemné komunikace byl vnesený systém dvou každoročních schůzek předsedů všech OV s vedením města, kde se určovaly priority investic do jednotlivých obcí a byly diskutovány všechny problémy. Zastupitelstvo jako celek se mi vždy jevilo jako společenství lidí, kterým jde o společnou věc – rozvoj města, a to bez nějakého zbytečného politikaření. I když se názory někdy různily, nikdy nedošlo k žádnému zásadnímu rozkolu. Je třeba ocenit, že se vždy investovalo rozumně bez podstatného zadlužování. Dá se říct, že město je řízeno v rámci reálných možností dobře. Bohužel zájem spoluobčanů o jednání zastupitelstva je mizivý. Totéž platí o setkáních ouřečáků s představiteli města v hostinci U Kožicha, které jsme původně chtěli pořádat každý rok, ale když účast po dvou letech poklesla na devět (!) občanů, pro nezájem jsme od záměru ustoupili. Zvítězila „mlčící většina“ (případně ti po straně brblající).
Pokud už někdy vznikla nějaká aktivita občanů, dost často probíhala „pirátskou“ formou bez jakékoliv koordinace. Zahrádkáři se domluvili s MÚ, že upraví sad nad hřbitovem, ale nebyla jasně určena následná údržba, s čímž se obrátili na mě. Obě strany samozřejmě tvrdily, že sekání má zajišťovat druhá… Další podobnou akcí bylo posílení přítoku do brůdku. Manipulace s průtokem způsobila částečné ucpání potrubí a část pramene odtéká přes zahradu u Jonášových, což dodnes není vyřešeno. Na nejvyšší míru mě rozlítili hasiči, když sekačku zapůjčenou k sekání tréninkové plochy u koupaliště vrátili v takovém stavu, že hrozilo, že jakožto osoba hmotně zodpovědná budu hradit její opravu. Přes to všechno jsem ovšem rád, když kdokoliv přijde s nějakou aktivitou, ale vždy je potřeba věc projednat, protože věci často nebývají tak jednoduché, jak se zdají.
Co se týká výhledu do budoucnosti, poněkud jsme se pohnuli v přípravě spojení pro pěší, popř. cyklisty, směrem do Dobrovice. Pozemky Na Spravedlnosti odkoupila společnost Tereos TTD a veřejně ústy svého generálního ředitele p. Reinbergra vyjádřila zájem na vybudování chodníku, ovšem v souvislosti s plánovanou výstavbou obytných budov. Část navazujících pozemků získal pan Verner, který je rovněž záměru nakloněn. Paní starostka Bímová přislíbila, že v případě odkladu výstavby ze strany Tereosu by se vybudovalo alespoň provizorní řešení v té nejnepřehlednější části, kde nyní vyúsťuje první úsek chodníku. Dále se otevírá téma splaškové kanalizace, měl by být zpracován projekt, aby byla připravena realizace pro případ získání dotace. Také by měl být rekonstruován chodník směrem na Semčice a hřbitovní zeď. Bohužel byl smeten ze stolu návrh na celoplošnou opravu bočních ulic směrem na Semčice. Není ovšem úplně jasné, jak se všemi těmito záměry naloží nové vedení města.
Protože jsem se po letech boje s větrnými mlýny začal cítit rezignovaný a „vyhořelý“, nastal správný čas dát příležitost následovníkům. Nejsem žádný charismatický vůdce, jako technikovi mi spíš vyhovuje koncepční práce, což se zde však příliš nedá uplatnit. Vzhledem k okrajové poloze bydliště se také cítím trochu odříznutý od dění v „centru“, do hospody nechodím hlavně kvůli dusivé atmosféře způsobené spalováním a inhalací tabáku – a člověku pak chybí informace... Nedávné volby se pro Úherce ukázaly být velmi úspěšnými, budeme mít v patnáctičlenném zastupitelstvu tři zástupce. Ovšem je třeba mít na zřeteli, že reálné ekonomické možnosti jsou poměrně jasně dané, takže ani nyní se metra do Dobrovice asi nedočkáme… Těším se, až se nebudu při každém zazvonění lekat, kdo zase do čeho naboural, co poničili vandalové, kde vzniká nějaká černá skládka atd. Hodně mě deprimovala i bezohlednost mnoha místních občanů – rozježděné travnaté plochy, využívání veřejných prostranství jako dočasné nebo i trvalé skládky, netřídění odpadů, nepořádek u kontejnerů, poničení nově opravených komunikací těžkou technikou... Velkým nešvarem je porušování zákazu vjezdu nákladních vozidel na náves, které devastují plochu i chodník u zastávky. Mrzí mě i značný nezájem lidí o cokoliv, co je za jejich plotem. Pokud se mi totiž něco nelíbí a nechám si to pro sebe, s největší pravděpodobností se tím nikdo zabývat nebude… Naopak pár věcí, které nás už dlouho trápily, se podařilo vyřešit – zejména celoplošná oprava tří místních komunikací, vybudování a oprava dvou úseků chodníků, výstup na zastávce (směrem na Semčice), oprava kaple na hřbitově, rekonstrukce opěrné zdi v ulici nad bývalou knihovnou, oprava několika vpustí dešťové kanalizace a její revize a vyčištění, rozšíření veřejného osvětlení, již zmíněná rekonstrukce prodejny, postupné rozšiřování počtu herních prvků na návsi...
Jsem moc rád, že mi práce v osadním výboru dala možnost důkladně poznat svoje spoluobčany tak, jak by to asi jiným způsobem nebylo možné. Měl jsem možnost seznámit se s mnoha příjemnými lidmi i těmi, kteří jsou vždy ochotni podat pomocnou ruku. Poděkovat bych chtěl zejména těm, kteří se na činnosti osadního výboru nejvíce podíleli. Hodně často vzpomínám na Miloše Líbu, jehož optimismus a ochota vždy pomoci mi hodně chybí. Dále Ivě Musilové, která často působila jako hromosvod a zároveň jako hlásná trouba (téměř doslova). Dalšími zapojenými byli Martina Chumlenová, Marek Žid, Jarda Bureš a do svého odstěhování i Zuzana Fenclová (Horáčková, dříve Hložková). Bohužel někteří jiní členové vůbec o činnost nejevili zájem. Hodně práce odvedli i hasiči a zahrádkáři, i spousta z vás, kteří třeba „pouze“ sekají trávník před svým plotem. Hodně elánu a pevné nervy přeji členům nového osadního výboru, kterým samozřejmě v případě zájmu rád podle svých možností pomohu v začátku při jejich práci. 
Podle předběžné dohody by měl sedmičlenný osadní výbor pracovat ve složení Iva Musilová - předsedkyně, Martina Chumlenová, Milan Antošek, Václav Novotný, Hana Hlaváčová, Jan Reitr a bude doplněn ještě jedním členem. Tak ať se jim daří...