Ouřecký blog jako první na světě přináší zprávu o ustanovujícím zasedání zastupitelstva města Dobrovice! Jsme rychlejší než ČTK, CNN nebo Reuters :-)
Dnes (úterý 9. listopadu 2010 od 17:00) bylo zvoleno nové vedení města pro příští čtyřleté volební období. Vední města se ujímá koalice TOP09 - ODS - Šance pro Dobrovici - Dobrůvka.
Starostkou (uvolněnou pro výkon funkce) byla zvolena RNDr. Jana Bímová (TOP09).
Místostarostou (neuvolněným) byl zvolen Mgr. Jan Honců (ODS).
Dalšími členy rady města (celkem pětičlenné) byli zvoleni František Havelka (Dobrůvka), Martin Verner (ODS) a MUDr. Monika Rezková (Šance pro Dobrovici).
V opozici přes volební vítězství skončila ČSSD, která obsadila pouze místo předsedy finančního výboru (Ing. Radim Kočí). Opozice získala i místo předsedy kontrolního výboru v osobě JUDr. Miroslava Borovce (KSČM).
Dalšími zastupiteli jsou Olga Dočekalová, Mgr. Josef Hrobník, Mgr. Tomáš Sedláček, Mgr. Miroslava Kalábová, Ing. Oldřich Reinberg (všichni ČSSD), Tomáš Líman (Dobrůvka), JUDr. Antonín Sýkora PhDr. PhD. (TOP09) a Ing. Josef Volf (TOP09)
Zasedání sledovalo nebývalé množství občanů, takže zasedací místnost byla přeplněná. Takže uvidíme, jak se noví konšelé předvedou. Už chystáme seznam požadovaných investic v Úhercích, se kterými jsme neuspěli u minulého vedení.
úterý 9. listopadu 2010
neděle 17. října 2010
Volby 2010 - jak to dopadlo II.
Že by nakonec bylo všechno jinak, než jsem psal včera?
Malá nápověda:
2+2+2+2=8
6+1=7
8>7 !
neboli: když se spojí všechny strany, které kandidovaly ve volbách jako protiváha dosavadního vedení radnice (=ČSSD), budou mít v zastupitelstvu většinu.
Uvidíme, co noví konšelé dohodnou...
Malá nápověda:
2+2+2+2=8
6+1=7
8>7 !
neboli: když se spojí všechny strany, které kandidovaly ve volbách jako protiváha dosavadního vedení radnice (=ČSSD), budou mít v zastupitelstvu většinu.
Uvidíme, co noví konšelé dohodnou...
sobota 16. října 2010
Volby 2010 - jak to dopadlo?
Hlasy jsou sečteny, je jasné, kdo bude řídit město v příštích čtyřech letech. Tady jsou moje první dojmy:
- Zastupitelstvo bude na rozdíl od minulých let hodně "barevné", protože byli zvoleni kandidáti šesti (!) stran a sdružení. Ukázalo se, že uskupení nadšených a aktivních lidí mají u voličů šanci.
- Pravděpodobně se příliš nezmění směr vedení, protože ČSSD získala silnou pozici (6 zastupitelů)
- Starostou se s největší pravděpodobností stane Mgr. Sedláček. Město bude v dobrých rukách a Úherce mají v jeho osobě svého zastánce.
- Nejasné je zatím složení pětičlenné rady - vypadá to, že bude šest zájemců :-) Povolební vyjednávání bude zajímavé...
- Volbní účast cca 61% - mohlo by to být lepší...
Co se týká konkrétně Ouřec:
- Bohužel ani jeden z místních kandidátů nebyl zvolen, naopak Jarda Bureš ze zastupitelstva vypadnul
- Pokud porovnáme výsledky v Úhercích (volební okrsek 9) s ostatními, je jasné, že u nás nepanuje s dosavadním vedením radnice velká spokojenost
- Volební účast 63 % je lehce nadprůměrná, ale kdyby přišlo více voličů, dokázali bychom víc.
- I když jsem snad svojí troškou do mlýna přispěl k vítězství naší kandidátky (ODS) v Úhercích, celkový výsledek byl tak špatný, že ODS získala pouze dva mandáty. Hlasy nejvíce odčerpaly "konkurenční" pravicové strany (TOP09) a sdružení (Dobrůvka).
- Perličkou je, že jak Roman, tak Jarda a já jsme prvními náhradníky ve svých kandidátkách, Kožich druhý náhradník :-) Prostě to bylo o fous...
Moc děkuji za vaši podporu, která byla opravdu neuvěřitelná. Když jsem si ta čísla přečetl, chvilku jsem viděl rozmazaně... Kdysi jsem tu psal, že svoji účast ve volbách beru jako referendum o svojí práci. Snad se tedy nemusím stydět a výsledek beru jako velké povzbuzení do budoucna. Ono pořád řešit opravy , dohadovat se s městem, technickým střediskem, různými stěžovateli je někdy opravdu ubíjející. MILÍ OUŘEČÁCI, DĚKUJI!
A co bude dál? Končí i funkční období nažeho osadního výboru. Brzy vás oslovíme anketou týkající se spokojenosti s jeho činností a jeho budoucího složení. Prostě - psi štěkají, a karavana táhne dál...
Výsledky voleb zde a zde
- Zastupitelstvo bude na rozdíl od minulých let hodně "barevné", protože byli zvoleni kandidáti šesti (!) stran a sdružení. Ukázalo se, že uskupení nadšených a aktivních lidí mají u voličů šanci.
- Pravděpodobně se příliš nezmění směr vedení, protože ČSSD získala silnou pozici (6 zastupitelů)
- Starostou se s největší pravděpodobností stane Mgr. Sedláček. Město bude v dobrých rukách a Úherce mají v jeho osobě svého zastánce.
- Nejasné je zatím složení pětičlenné rady - vypadá to, že bude šest zájemců :-) Povolební vyjednávání bude zajímavé...
- Volbní účast cca 61% - mohlo by to být lepší...
Co se týká konkrétně Ouřec:
- Bohužel ani jeden z místních kandidátů nebyl zvolen, naopak Jarda Bureš ze zastupitelstva vypadnul
- Pokud porovnáme výsledky v Úhercích (volební okrsek 9) s ostatními, je jasné, že u nás nepanuje s dosavadním vedením radnice velká spokojenost
- Volební účast 63 % je lehce nadprůměrná, ale kdyby přišlo více voličů, dokázali bychom víc.
- I když jsem snad svojí troškou do mlýna přispěl k vítězství naší kandidátky (ODS) v Úhercích, celkový výsledek byl tak špatný, že ODS získala pouze dva mandáty. Hlasy nejvíce odčerpaly "konkurenční" pravicové strany (TOP09) a sdružení (Dobrůvka).
- Perličkou je, že jak Roman, tak Jarda a já jsme prvními náhradníky ve svých kandidátkách, Kožich druhý náhradník :-) Prostě to bylo o fous...
Moc děkuji za vaši podporu, která byla opravdu neuvěřitelná. Když jsem si ta čísla přečetl, chvilku jsem viděl rozmazaně... Kdysi jsem tu psal, že svoji účast ve volbách beru jako referendum o svojí práci. Snad se tedy nemusím stydět a výsledek beru jako velké povzbuzení do budoucna. Ono pořád řešit opravy , dohadovat se s městem, technickým střediskem, různými stěžovateli je někdy opravdu ubíjející. MILÍ OUŘEČÁCI, DĚKUJI!
A co bude dál? Končí i funkční období nažeho osadního výboru. Brzy vás oslovíme anketou týkající se spokojenosti s jeho činností a jeho budoucího složení. Prostě - psi štěkají, a karavana táhne dál...
Výsledky voleb zde a zde
pátek 20. srpna 2010
Volby do místních zastupitelstev v říjnu 2010– proč jsem se rozhodl kandidovat
Jak možná víte, jsem od roku 2006 předsedou osadního výboru v Úhercích při Městském úřadu v Dobrovici. Nebudu rozebírat fakt, že jsem k této funkci přišel jako slepý k houslím, přesto jsem se během tohoto období snažil co nejvíce sledovat dění na MÚ a ovlivňovat věci týkající se naší obce – nakolik úspěšně nebo neúspěšně musíte posoudit sami. Za těch několik let jsem získal základní přehled o fungování místní samosprávy a také pocit, že místní části spadající pod Dobrovici jsou často ve svých nárocích a požadavcích kráceny a naopak město Dobrovice je preferováno (jenom za poslední dva roky zde bylo proinvestováno hodně přes 200 mil. Kč). Samozřejmě je třeba vzít v potaz, že zajišťuje servis pro celý region (školství, technické služby, chod města atd.).
Jako osadní výbor nijak nemůžeme rozhodování MÚ aktivně ovlivňovat, pouze podávat návrhy. Postupně jsem tedy dospěl k názoru, že by bylo dobré mít možnost zapojit se přímo do rozhodovacího procesu. Potěšilo mě, že si mého snažení všimli i lidé zabývající se komunální politikou. Nejprve jsem byl s nabídkou kandidovat v podzimních komunálních volbách osloven ČSSD. Protože mám dost zásadní problém s politikou této strany, tuto nabídku jsem odmítnul. Potom jsem byl osloven i ODS. Přestože mám výhrady zejména k dřívějšímu personálnímu obsazení na nejvyšších postech a napojení na byznys na celostátní i regionální úrovni, nabídku jsem přijal. Nezdá se mi, že by v místních podmínkách podobné nešvary existovaly. Nakonec jsem dostal i nabídku od TOP09, kterou jsem tedy bohužel musel odmítnout. Toto mě celkem mrzí, protože jsem tuto stranu podporoval ve sněmovních volbách a její program je mi nejbližší. Poté, co se v médiích začaly objevovat zprávy o masivním přílivu různých kariéristů do TOP09, jsem nechtěl sám tuto stranu kontaktovat, abych nebyl považován za takovouto osobu.
Podle předběžných informací bych měl být zařazen na čtvrtém místě kandidátní listiny, jako jediný nestraník mezi prvními sedmi, což je nad očekávání dobrá pozice. Ani ta však v závislosti na volebním výsledku celé strany a zejména množstvím preferenčních hlasů nemusí stačit pro zvolení do zastupitelstva. K tomu bude potřeba mnoho preferenčních křížků na volebních lístcích, takže tento můj počin beru i jako jakýsi test, jestli mám vaši důvěru. Konkurence je velká – kromě lidí pracujících v současném zastupitelstvu třeba bývalá senátorka paní Filipová a další výrazné postavy regionu.
Přestože se svojí politickou orientací nijak netajím, nechci do žádné strany vstupovat, takže budu kandidovat jako nezávislý kandidát. Tím se nebudu cítit vázán stranickými zájmy, pokud by byly v rozporu s mým přesvědčením. Přesto na dosavadních pracovních setkáních jsou moje připomínky k volebnímu programu brány v potaz, snažím se samozřejmě ovlivnit zejména budoucí pozici místních částí.
Je třeba říct, že hlas jednoho zastupitele je pouze jednou patnáctinou hlasů zastupitelstva. Navíc často je možnost rozhodování velmi omezená zejména finančními mantinely a je potřeba na problémy nazírat z různých úhlů pohledu. Pokud by se mi podařilo být do zastupitelstva zvolen, vždy bych jednal podle svého nejlepšího svědomí. Myslím, že ti z vás, kteří mě znají, věří, že v tomto směru nemám žádné vedlejší pohnutky.
Pokud si myslíte, že bych mohl být tím, kdo by vás měl v zastupitelstvu zastupovat, vyberte prosím v říjnových komunálních volbách naši kandidátku a dejte mi svůj preferenční hlas. Ať bude výsledek jakýkoli, slibuji, že se pokusím vaši důvěru nezklamat.
Jako osadní výbor nijak nemůžeme rozhodování MÚ aktivně ovlivňovat, pouze podávat návrhy. Postupně jsem tedy dospěl k názoru, že by bylo dobré mít možnost zapojit se přímo do rozhodovacího procesu. Potěšilo mě, že si mého snažení všimli i lidé zabývající se komunální politikou. Nejprve jsem byl s nabídkou kandidovat v podzimních komunálních volbách osloven ČSSD. Protože mám dost zásadní problém s politikou této strany, tuto nabídku jsem odmítnul. Potom jsem byl osloven i ODS. Přestože mám výhrady zejména k dřívějšímu personálnímu obsazení na nejvyšších postech a napojení na byznys na celostátní i regionální úrovni, nabídku jsem přijal. Nezdá se mi, že by v místních podmínkách podobné nešvary existovaly. Nakonec jsem dostal i nabídku od TOP09, kterou jsem tedy bohužel musel odmítnout. Toto mě celkem mrzí, protože jsem tuto stranu podporoval ve sněmovních volbách a její program je mi nejbližší. Poté, co se v médiích začaly objevovat zprávy o masivním přílivu různých kariéristů do TOP09, jsem nechtěl sám tuto stranu kontaktovat, abych nebyl považován za takovouto osobu.
Podle předběžných informací bych měl být zařazen na čtvrtém místě kandidátní listiny, jako jediný nestraník mezi prvními sedmi, což je nad očekávání dobrá pozice. Ani ta však v závislosti na volebním výsledku celé strany a zejména množstvím preferenčních hlasů nemusí stačit pro zvolení do zastupitelstva. K tomu bude potřeba mnoho preferenčních křížků na volebních lístcích, takže tento můj počin beru i jako jakýsi test, jestli mám vaši důvěru. Konkurence je velká – kromě lidí pracujících v současném zastupitelstvu třeba bývalá senátorka paní Filipová a další výrazné postavy regionu.
Přestože se svojí politickou orientací nijak netajím, nechci do žádné strany vstupovat, takže budu kandidovat jako nezávislý kandidát. Tím se nebudu cítit vázán stranickými zájmy, pokud by byly v rozporu s mým přesvědčením. Přesto na dosavadních pracovních setkáních jsou moje připomínky k volebnímu programu brány v potaz, snažím se samozřejmě ovlivnit zejména budoucí pozici místních částí.
Je třeba říct, že hlas jednoho zastupitele je pouze jednou patnáctinou hlasů zastupitelstva. Navíc často je možnost rozhodování velmi omezená zejména finančními mantinely a je potřeba na problémy nazírat z různých úhlů pohledu. Pokud by se mi podařilo být do zastupitelstva zvolen, vždy bych jednal podle svého nejlepšího svědomí. Myslím, že ti z vás, kteří mě znají, věří, že v tomto směru nemám žádné vedlejší pohnutky.
Pokud si myslíte, že bych mohl být tím, kdo by vás měl v zastupitelstvu zastupovat, vyberte prosím v říjnových komunálních volbách naši kandidátku a dejte mi svůj preferenční hlas. Ať bude výsledek jakýkoli, slibuji, že se pokusím vaši důvěru nezklamat.
Tak jsme přišli o Fadrhonsovu Dobrovici
My ouřečtí (a nejenom my) víme, že vždy první neděli v září se na pódiu na návsi koná festival dechových hudeb „Fadrhonsova Dobrovice“. Bylo tomu tak až do loňska, kdy proběhl 39. ročník. Letos se festival bude konat v areálu nově zrekonstruovaných dobrovických muzeí. Město chce tento areál zrekonstruovaný nákladem více než 180 mil. Kč co nejvíce využít. Jakkoliv je tento krok logický, přeci jenom zamrzí přetržení desítky let trvající tradice – nehledě na to, že se vlastně jednalo o jedinou společenskou akci v Úhercích s větším než místním významem. Někteří argumentují i tím, že Jan Fadrhons se v Úhercích narodil pouze shodou okolností a je vlastně kovaným „Dobrovičákem“ (viz článek v Dobrovicku)
V posledních letech byla návštěvnost akce kolem 250 platících diváků a tři účinkující kapely plus doprovod mažoretek. Věřím, že zpočátku nové prostředí přiláká více návštěvníků, ovšem perspektivu festivalu (a žánru jako takového) nevidím nejrůžověji.
Město údajně vyhodnotí dopad změny místa konání, ovšem pokládám za pravděpodobné (spíš téměř jisté), že se tato přehlídka do Úherců nevrátí. Potom se naskýtá další otázka – co s pódiem na návsi, které nemá žádné jiné využití? Pokusíme se vymyslet nějaké řešení, které by toto přirozené místo setkávání zejména dětí smysluplně využilo. Nabízí se třeba možnost zřízení nějakého multifunkčního hřiště, třeba s mantinely, brankami, basketbalovými koši a kvalitním povrchem. Samozřejmě je tady otázka financování, ale nejdřív je potřeba získat nějakou konkrétnější představu. Přivítám jakýkoliv nápad, můžete psát přímo do diskuze pod tímto článkem!
V posledních letech byla návštěvnost akce kolem 250 platících diváků a tři účinkující kapely plus doprovod mažoretek. Věřím, že zpočátku nové prostředí přiláká více návštěvníků, ovšem perspektivu festivalu (a žánru jako takového) nevidím nejrůžověji.
Město údajně vyhodnotí dopad změny místa konání, ovšem pokládám za pravděpodobné (spíš téměř jisté), že se tato přehlídka do Úherců nevrátí. Potom se naskýtá další otázka – co s pódiem na návsi, které nemá žádné jiné využití? Pokusíme se vymyslet nějaké řešení, které by toto přirozené místo setkávání zejména dětí smysluplně využilo. Nabízí se třeba možnost zřízení nějakého multifunkčního hřiště, třeba s mantinely, brankami, basketbalovými koši a kvalitním povrchem. Samozřejmě je tady otázka financování, ale nejdřív je potřeba získat nějakou konkrétnější představu. Přivítám jakýkoliv nápad, můžete psát přímo do diskuze pod tímto článkem!
pondělí 16. srpna 2010
Jak jsem přispěl na povodně
Poslal jsem neplánovaně 1000,- Kč do státního rozpočtu. Nikoliv přes banku, ale prostřednictvím Policie ČR. Seběhlo se to následovně:
Vezl jsem děti k babičce a dědovi na Vysočinu. Kdo poslední dobou jezdíte častěji přes Kolín víte, že situace na příjezdu se tam dost často mění. Bez problémů jsem najel z nymburské silnice na hlavní směr od Prahy, který má dva pruhy v jednom směru, zpočátku oddělené betonovými svodidly,úsek až k začátku Kolína je zcela rovný, pouze vpravo je krajnice nahrazena známými „plackami“. Přede mnou nikdo. Při sledování pravého zrcátka a zařazování do pravého pruhu jsem asi přehlédnul omezení na 50 km/h, což neuniklo bdělému radaru a na vjezdu do Kolína jsem byl zastaven s tím, že mi bylo naměřeno 66 km/h a po odečtení tolerance měřidla bude řešeno překročení rychlosti o 13 km/h. Stálo mě to onen zmiňovaný „litr“ plus nějaké body do registru. Je to moje první pokuta za rychlost v mojí pětadvacetileté řidičské praxi, takže skóre celkem dobré. Policisté byli korektní a slušní, vysvětlovali, že v tomto úseku někteří řidiči jezdí hodně rychle a že nedávno po těžké havárii byla silnice dokonce neprůjezdná a abych se prý na ně nezlobil :-) Ještě mě pochválili, že jsou děti vzorně připoutané v autosedačkách (což pokládám za samozřejmost). Na policisty jsem se nezlobil, spíš na sebe, že jsem si to neohlídal. Vždycky se snažím jezdit v rámci rychlostních limitů nebo s malou plusovou tolerancí, protože tachometr ukazuje o cca 3-4 km/h více – takže v obci do asi 58 km/h, mimo obec do 100 km/h. To jsou podle praxe policií tolerované hodnoty. Podle mého názoru je ale omezení rychlosti u nás hodně nadužíváno. V mnou zmiňovaném úseku by určitě stačilo omezení na 70 km/h, pokud vůbec nějaké. Na dálnicích, kde je často svedený provoz obousměrně do jednoho směru, bývá omezení rychlosti třeba až na 60 km/h. Proč? Na běžné silnici přece můžeme jezdit devadesátkou a navíc na dálničním omezení bývají oba směry oddělené a zakázáno předjíždění. Třicítkami by se vůbec mělo šetřit jako šafránem, opodstatnění vidím třeba u škol (omezeno časově) nebo tam, kde se pracuje přímo na vozovce. Současný stav už hraničí spíš s šikanou. Cestou jsem viděl dalších několik míst, kde bylo naprosto neopodstatněné snížení rychlosti – u staveb, kde se nepracovalo, ale omezení rychlosti nikdo neodstranil, nebo občas z naprosto neznámých důvodů. Třeba u Havlíčkova Brodu je na naprosto rovné silnici z ničeho nic omezení až na 60 km/h – pravděpodobně kvůli dolíku, kde se může schovat auto a nejspíš nějaký kaskadér v tomto místě přes zákaz předjížděl a způsobil nějakou fatální nehodu. Situace tam teď vypadá ta, že někdo omezení ignoruje, jiný zpomalí a některý id..t všechny předjede stotřicítkou. A v tom vidím jádro problému. Neukázněnost malého procenta řidičů se řeší (ovšem nevyřeší) omezováním všech. Můžeme to vidět třeba v nedalekých Jemnících. Silnice kvalitní a standardně široká, až na výjezd do kopce přehledná, chodníky dokonce oddělené travnatým pásem. Kdyby tu všichni dodržovali původní limit rychlosti v obci, asi by se nemusela snižovat na 30 km/h. Ti míň otrlí závodníci teď (možná) uberou na onu kýženou padesátku a zvláštní kategorii je to stejně úplně jedno.
Podle mě je potřeba udělat dvě věci.
1.Když je někde omezená rychlost, tak každému musí být jasné, proč tomu tak je. Pokud se na stavbě končí ve tři, není důvod, aby na přilehlé silnici kvůli výjezdu vozidel bylo omezení celých 24 hodin. Padesátka mimo obec a třicítka v obci by se měla používat opravdu výjimečně.
2.Pokud nějaký takový úsek je, mělo by být dodržování rychlosti kontrolováno a vymáháno. Na určité procento řidičů nic jiného než represe neplatí. A na to, že dodržovat předpisy jde, pamatujeme z doby těsně po zavedení bodového systému. To jsem si najednou připadal jako v jiném státě.
Teď někdy mívám často pocit, že mám rozbitý tachometr – když jedu podle ručičky stovkou a jsem bezkonkurenčně nejpomalejší...
Poslal jsem neplánovaně 1000,- Kč do státního rozpočtu. Nikoliv přes banku, ale prostřednictvím Policie ČR. Seběhlo se to následovně:
Vezl jsem děti k babičce a dědovi na Vysočinu. Kdo poslední dobou jezdíte častěji přes Kolín víte, že situace na příjezdu se tam dost často mění. Bez problémů jsem najel z nymburské silnice na hlavní směr od Prahy, který má dva pruhy v jednom směru, zpočátku oddělené betonovými svodidly,úsek až k začátku Kolína je zcela rovný, pouze vpravo je krajnice nahrazena známými „plackami“. Přede mnou nikdo. Při sledování pravého zrcátka a zařazování do pravého pruhu jsem asi přehlédnul omezení na 50 km/h, což neuniklo bdělému radaru a na vjezdu do Kolína jsem byl zastaven s tím, že mi bylo naměřeno 66 km/h a po odečtení tolerance měřidla bude řešeno překročení rychlosti o 13 km/h. Stálo mě to onen zmiňovaný „litr“ plus nějaké body do registru. Je to moje první pokuta za rychlost v mojí pětadvacetileté řidičské praxi, takže skóre celkem dobré. Policisté byli korektní a slušní, vysvětlovali, že v tomto úseku někteří řidiči jezdí hodně rychle a že nedávno po těžké havárii byla silnice dokonce neprůjezdná a abych se prý na ně nezlobil :-) Ještě mě pochválili, že jsou děti vzorně připoutané v autosedačkách (což pokládám za samozřejmost). Na policisty jsem se nezlobil, spíš na sebe, že jsem si to neohlídal. Vždycky se snažím jezdit v rámci rychlostních limitů nebo s malou plusovou tolerancí, protože tachometr ukazuje o cca 3-4 km/h více – takže v obci do asi 58 km/h, mimo obec do 100 km/h. To jsou podle praxe policií tolerované hodnoty. Podle mého názoru je ale omezení rychlosti u nás hodně nadužíváno. V mnou zmiňovaném úseku by určitě stačilo omezení na 70 km/h, pokud vůbec nějaké. Na dálnicích, kde je často svedený provoz obousměrně do jednoho směru, bývá omezení rychlosti třeba až na 60 km/h. Proč? Na běžné silnici přece můžeme jezdit devadesátkou a navíc na dálničním omezení bývají oba směry oddělené a zakázáno předjíždění. Třicítkami by se vůbec mělo šetřit jako šafránem, opodstatnění vidím třeba u škol (omezeno časově) nebo tam, kde se pracuje přímo na vozovce. Současný stav už hraničí spíš s šikanou. Cestou jsem viděl dalších několik míst, kde bylo naprosto neopodstatněné snížení rychlosti – u staveb, kde se nepracovalo, ale omezení rychlosti nikdo neodstranil, nebo občas z naprosto neznámých důvodů. Třeba u Havlíčkova Brodu je na naprosto rovné silnici z ničeho nic omezení až na 60 km/h – pravděpodobně kvůli dolíku, kde se může schovat auto a nejspíš nějaký kaskadér v tomto místě přes zákaz předjížděl a způsobil nějakou fatální nehodu. Situace tam teď vypadá ta, že někdo omezení ignoruje, jiný zpomalí a některý id..t všechny předjede stotřicítkou. A v tom vidím jádro problému. Neukázněnost malého procenta řidičů se řeší (ovšem nevyřeší) omezováním všech. Můžeme to vidět třeba v nedalekých Jemnících. Silnice kvalitní a standardně široká, až na výjezd do kopce přehledná, chodníky dokonce oddělené travnatým pásem. Kdyby tu všichni dodržovali původní limit rychlosti v obci, asi by se nemusela snižovat na 30 km/h. Ti míň otrlí závodníci teď (možná) uberou na onu kýženou padesátku a zvláštní kategorii je to stejně úplně jedno.
Podle mě je potřeba udělat dvě věci.
1.Když je někde omezená rychlost, tak každému musí být jasné, proč tomu tak je. Pokud se na stavbě končí ve tři, není důvod, aby na přilehlé silnici kvůli výjezdu vozidel bylo omezení celých 24 hodin. Padesátka mimo obec a třicítka v obci by se měla používat opravdu výjimečně.
2.Pokud nějaký takový úsek je, mělo by být dodržování rychlosti kontrolováno a vymáháno. Na určité procento řidičů nic jiného než represe neplatí. A na to, že dodržovat předpisy jde, pamatujeme z doby těsně po zavedení bodového systému. To jsem si najednou připadal jako v jiném státě.
Teď někdy mívám často pocit, že mám rozbitý tachometr – když jedu podle ručičky stovkou a jsem bezkonkurenčně nejpomalejší...
úterý 3. srpna 2010
Glosy - změna financování obcí, dálnice D1
Opět dotace
Nedávno jsem se zde zamýšlel nad různými úskalími dotací. Potěšilo mě, že nově zvolená politická reprezentace má na věc podobný názor (zde). Jenom mám trochu obavy, že tato myšlenka zapadne ve vzájemných dohadech v koalici a za přispění lobbingu těch, kdo si ze současného systému udělali dojnou krávu.
Jak to vypadá na D1
Dálnice používám minimálně, dokonce až do loňského roku jsem si nekupoval dálniční známku. Když už, tak jsem se pohyboval především po dálnici Praha – Liberec, popřípadě služebně po dálnicích v západní Evropě. Cestou na dovolenou jsem letos po dlouhé době použil naši páteřní dálnici D1 v úseku Jihlava – Vyškov. Opravdu krásný zážitek! Značná část vedla po betonovém povrchu, kde každá dilatační spára působí jako rána beranidlem do podvozku a kde musíte držet zuby silou skousnuté, protože jinak vám cvakají tak silně, že hrozí oštípání zubní skloviny. Myslím, že by bylo vhodné zhruba každých 10 km nainstalovat billboard s omluvou za stav dálnice, zrušit povinnost mít dálniční známku a toho, kdo úspěšně inkriminovaný úsek překoná, odměnit třeba obědem (nebo slevou na výměnu tlumičů). A to ještě můžu mluvit o štěstí, že nás nepotkala žádná zácpa, přestože dopravních omezení bylo hned několik.
pondělí 7. června 2010
Glosy
Jako asi každý přemýšlím o tom, jak ušetřit na nákladech za energie. Kromě šetření je možnost vybrat si jiného, levnějšího dodavatele. Nedávno začala plynárenská skupina RWE nabízet dodávky elektřiny se zaručenou cenou nižší než ČEZ (na určité období) a s finančním bonusem. Protikrokem je vstup ČEZu do oblasti dodávek plynu domácnostem za zhruba stejných podmínek. Myslím, že pokud už má někdo mít zisk z mých plateb, tak ať je to raději ČEZ. Firma jako taková mi není zrovna dvakrát sympatická, ale její zisk (tudíž naše peníze) aspoň trochu vylepší náš děravý státní rozpočet, protože hlavním akcionářem je stát. V případě RWE jde zisk zahraničnímu vlastníkovi. S přechodem k jinému dodavateli by neměl být problém, protože stejně platíme faktury oběma, takže vlastně jde o zjednodušení – prostě ubude jedna platba.
Nejhorší ze všeho prý je, když se potkají dva blbci. Názorný příklad v mezinárodním měřítku jsme nedávno mohli vidět ve Středozemním moři. Přehnaně přísné embargo na dovoz zboží do Gazy chce narušit skupina aktivistů a provokatérů, kteří si k tomu přizvou spoustu novinářů. Aktivní blbci z izraelské armády přepadnou lodě ještě v mezinárodních (!) vodách, načež část „neozbrojených“ aktivistů je začne mlátit železnými trubkami (to jsme mohli vidět na videozáznamech) a údajně i noži. Protože asi už šlo opravdu o život, vojáci spustí palbu ostrými a následně je zabito devět lidí. Veškeré osazenstvo lodí je potom de facto uneseno z mezinárodních vod do Izraele a posléze (po podepsání žádosti o vyhoštění :-) ) vyhoštěno. Samozřejmě všichni aktivisté tvrdí, že nikdo se aktivně nebránil, natož aby útočil. Jakýsi český kameraman, přímý účastník zásahu, při rozhovoru pro Českou televizi říká, že po něm Izraelci stříleli. Ovšem zapomněl dodat, že pouze paintballovými kuličkami s barvou! Jsem zvědavý, nakolik ještě propaganda na obou stranách zapracuje.
Strana Věci veřejné přišla s „vynikajícím“ návrhem: až vyjedná podmínky pro svůj případný vstup do vlády, nechá si je schválit v internetovém hlasování svými registrovanými příznivci. Můžeme se tedy těšit, že už brzo budeme řídit stát my všichni pomocí třeba SMS, bude stačit jenom se zaregistrovat. To teprve bude reality show! Ne nadarmo mi zkratka dotyčné strany jednu reality show připomíná...
Opět se nám vynořil pan exministr Julínek. Nic proti němu nemám, základní myšlenky jeho reforem jsou určitě správné. Jenom to prostě jako ministr vzal za špatný konec a hlavně jeho neústupnost stála ODS prohrané krajské volby. Dnes už jeho jméno působí jako červený hadr na býka nejenom na stoupence levice. Proto si myslím, že by jeho schopností ODS přeci jenom měla využít na poněkud méně viditelném místě, než jako kandidáta na ministra zdravotnictví.
Tak nám ČSSD zruší proplácení poplatků v krajských nemocnicích. Proplácení bylo na štíru se zákonem a navíc diskriminovalo lidi, kteří neměli v dosahu krajská zdravotní zařízení. I z jejich peněz totiž šly prostředky na příspěvky těm šťastnějším. Je třeba si přiznat, že většina věcí „zadarmo“ je zneužívaná a lidé si jí neváží. Poplatky bude možné zrušit tehdy, až bude jasně definované, na co je ve zdravotnictví nárok a za co je potřeba si připlatit. Pokud se například budu moci k lékaři objednat na danou hodinu a budu mít zaručeno, že nebudu muset čekat, rád zaplatím i víc, než těch 30 Kč. U léků bude určitá spoluúčast potřebná vždy – už jenom proto, aby si jejich uživatel uvědomil, že opravdu nejsou zadarmo. A to nepočítám takové nelogičnosti, jako že pacientovi kraj poplatky uhradil, ale při překročení ochranného limitu dostal zpět ještě další úhradu od zdravotní pojišťovny.
Nevím proč, ale spousta dobrých věcí se v Česku se tak nějak zvrtne. Určitě je dobré při nemoci nezůstat bez aspoň částečné náhrady mzdy. Kvůli lidem a firmám, kteří tohoto zneužívali, bylo proplácení náhrady za první tři dny nemoci pozastaveno a dalších několik dní přeneseno na firmy. A jako zázrakem Češi přestali marodit! Byl to dobrý byznys – firma neměla zakázky, takže zaměstnance „poslala na nemocenskou“, ti si ještě na melouchu přivydělali a všechny strany kromě státní pokladny byly spokojené. Nebo podvodník založil firmu, nabral pár svých známých, dal jim fiktivní vysoké platy a vzápětí všichni „onemocněli“ – a brali dávky ve výši solidního platu. Někteří zaměstnavatelé v určitých regionech si stěžovali, že například v době sklizně brambor ze záhumenků neměli dost pracovníků pro zajištění výroby. Těmto všem vykukům můžeme poděkovat za to, že v případě nemoci dostaneme zpočátku velké kulové. Podobně to platí například pro nadužívání lékařské péče (zajímavý případ zde) a léků. Další skupina šibalů se postarala o to, že u mBank byly zpoplatněny některé služby (zde), které byly také extrémně zneužívány. Dalších příkladů by se určitě našlo mnoho. Často je bohužel nereálné nastavit mechanismy tak, aby zamezily konkrétním příkladům – proto se udělá opatření, které postihne všechny. Vyčuránkové, děkujeme vám!!!
Nejhorší ze všeho prý je, když se potkají dva blbci. Názorný příklad v mezinárodním měřítku jsme nedávno mohli vidět ve Středozemním moři. Přehnaně přísné embargo na dovoz zboží do Gazy chce narušit skupina aktivistů a provokatérů, kteří si k tomu přizvou spoustu novinářů. Aktivní blbci z izraelské armády přepadnou lodě ještě v mezinárodních (!) vodách, načež část „neozbrojených“ aktivistů je začne mlátit železnými trubkami (to jsme mohli vidět na videozáznamech) a údajně i noži. Protože asi už šlo opravdu o život, vojáci spustí palbu ostrými a následně je zabito devět lidí. Veškeré osazenstvo lodí je potom de facto uneseno z mezinárodních vod do Izraele a posléze (po podepsání žádosti o vyhoštění :-) ) vyhoštěno. Samozřejmě všichni aktivisté tvrdí, že nikdo se aktivně nebránil, natož aby útočil. Jakýsi český kameraman, přímý účastník zásahu, při rozhovoru pro Českou televizi říká, že po něm Izraelci stříleli. Ovšem zapomněl dodat, že pouze paintballovými kuličkami s barvou! Jsem zvědavý, nakolik ještě propaganda na obou stranách zapracuje.
Strana Věci veřejné přišla s „vynikajícím“ návrhem: až vyjedná podmínky pro svůj případný vstup do vlády, nechá si je schválit v internetovém hlasování svými registrovanými příznivci. Můžeme se tedy těšit, že už brzo budeme řídit stát my všichni pomocí třeba SMS, bude stačit jenom se zaregistrovat. To teprve bude reality show! Ne nadarmo mi zkratka dotyčné strany jednu reality show připomíná...
Opět se nám vynořil pan exministr Julínek. Nic proti němu nemám, základní myšlenky jeho reforem jsou určitě správné. Jenom to prostě jako ministr vzal za špatný konec a hlavně jeho neústupnost stála ODS prohrané krajské volby. Dnes už jeho jméno působí jako červený hadr na býka nejenom na stoupence levice. Proto si myslím, že by jeho schopností ODS přeci jenom měla využít na poněkud méně viditelném místě, než jako kandidáta na ministra zdravotnictví.
Tak nám ČSSD zruší proplácení poplatků v krajských nemocnicích. Proplácení bylo na štíru se zákonem a navíc diskriminovalo lidi, kteří neměli v dosahu krajská zdravotní zařízení. I z jejich peněz totiž šly prostředky na příspěvky těm šťastnějším. Je třeba si přiznat, že většina věcí „zadarmo“ je zneužívaná a lidé si jí neváží. Poplatky bude možné zrušit tehdy, až bude jasně definované, na co je ve zdravotnictví nárok a za co je potřeba si připlatit. Pokud se například budu moci k lékaři objednat na danou hodinu a budu mít zaručeno, že nebudu muset čekat, rád zaplatím i víc, než těch 30 Kč. U léků bude určitá spoluúčast potřebná vždy – už jenom proto, aby si jejich uživatel uvědomil, že opravdu nejsou zadarmo. A to nepočítám takové nelogičnosti, jako že pacientovi kraj poplatky uhradil, ale při překročení ochranného limitu dostal zpět ještě další úhradu od zdravotní pojišťovny.
Nevím proč, ale spousta dobrých věcí se v Česku se tak nějak zvrtne. Určitě je dobré při nemoci nezůstat bez aspoň částečné náhrady mzdy. Kvůli lidem a firmám, kteří tohoto zneužívali, bylo proplácení náhrady za první tři dny nemoci pozastaveno a dalších několik dní přeneseno na firmy. A jako zázrakem Češi přestali marodit! Byl to dobrý byznys – firma neměla zakázky, takže zaměstnance „poslala na nemocenskou“, ti si ještě na melouchu přivydělali a všechny strany kromě státní pokladny byly spokojené. Nebo podvodník založil firmu, nabral pár svých známých, dal jim fiktivní vysoké platy a vzápětí všichni „onemocněli“ – a brali dávky ve výši solidního platu. Někteří zaměstnavatelé v určitých regionech si stěžovali, že například v době sklizně brambor ze záhumenků neměli dost pracovníků pro zajištění výroby. Těmto všem vykukům můžeme poděkovat za to, že v případě nemoci dostaneme zpočátku velké kulové. Podobně to platí například pro nadužívání lékařské péče (zajímavý případ zde) a léků. Další skupina šibalů se postarala o to, že u mBank byly zpoplatněny některé služby (zde), které byly také extrémně zneužívány. Dalších příkladů by se určitě našlo mnoho. Často je bohužel nereálné nastavit mechanismy tak, aby zamezily konkrétním příkladům – proto se udělá opatření, které postihne všechny. Vyčuránkové, děkujeme vám!!!
pondělí 31. května 2010
Dotace, dotace... dotace?
Poměrně značná část investic (a nejenom investic) v naší republice i v celé EU je závislá na dotacích. Princip je asi všeobecně poměrně známý. Část finančních toků státu, EU, kraje atd. je odkloněna od standardních cest a administrativně přidělována jednotlivým žadatelům na různé konkrétní účely. Žadatelé, pokud splní podmínky a jsou vybráni, musejí použít přidělené prostředky ke schválenému účelu, přičemž jsou podrobováni kontrole splnění těchto podmínek.
Je třeba předem říct, že tyto peníze nespadnou z nebe, jak je to občas prezentováno. Jsou to peníze, které získal stát z našich daní. Přispíváme i do pokladny EU, takže u evropských dotací se částečně jedná i o naše peníze, i když je principielně úplně jedno, jestli jsou to peníze daňového poplatníka z Německa, Slovenska nebo Česka. Celkově jsem se nad principem tohoto systému zamýšlel v souvislosti s velkou investicí, která nám probíhala přímo „pod nosem“ – rekonstrukcí dobrovického náměstí a muzei (celkový rozsah těchto dvou akcí je přes 200 mil. Kč, tedy zhruba čtyřnásobek celého ročního rozpočtu města Dobrovice). K celému systému mám několik podstatných výhrad:
Neprůhledndnost
Při přidělování dotací dochází k posuzování jednotlivých žádostí. Málokdy je ideální případ, kdy je dostatek prostředků a proto každý, kdo splní podmínky, dotaci získá. A pokud do nějakého rozhodovacího procesu vstoupí subjektivní rozhodování, je vždy možnost jeho ovlivnění. Nemusí se jednat přímo o úplatky, často se jedná o různé známosti, preferování podle členství v politických stranách, nebo přímo síť služeb a protislužeb. Určité náznaky můžeme vidět v reportážích investigativních novinářů, ale věřím, že pod povrchem se jedná o dost rozšířený jev.
Pokřivení trhu
Dotační tituly jsou vypisovány k určitému účelu. Například nedávno byly uvolněny peníze na rekonstrukce městských center. Spočítejme jenom na mladoboleslavsku, kolik mnohdy megalomanských rekonstrukcí se rozběhlo: Mladá Boleslav, Bělá pod Bezdězem, Benátky nad Jizerou, Mnichovo Hradiště, Dobrovice. Celkový rozsah je v řádu stovek miliónů korun. Přijde mi logické, že důsledkem takového nárůstu poptávky po stavebních pracích dojde k nárůstu jejich ceny. Navíc firmy mohou mít nedostatečné kapacity, takže buď se do výběrových řízení nehlásí (což snižuje konkurenci a tím zvyšuje cenu), nebo musí počítat s více subdodavateli (což se určitě opět projeví na ceně).
Nehospodárnost
Nejlepší bude uvést teoretický příklad ze života. Mám starší Felicii, která mi dobře slouží, ale už se přeci jenom poohlížím po něčem novějším, spolehlivějším atd. Jako dobré řešení se mi jeví Fabie Combi. Najednou se ale vyskytne možnost, že se mi sousedi složí na 92,5 % ceny vozu, takže bych byl hloupý, kdybych to ho nevyužil. Výsledkem je, že mi v garáži bude stát Jaguar – což je sice krásné, ale na ježdění do práce naprosto zbytečné, navíc mě bude stát provoz a údržba spoustu dalších peněz. Podobně je to s dotacemi – příjemce prostě počítá s tím, že dostane peníze „zadarmo“ a podle toho s nimi nakládá.
Dalším aspektem je, že poměrně velká část prostředků je spotřebována vlastním aparátem, který se stará o přerozdělování finančních prostředků.
Další možné problémy
Dotace je udělována až po ukončení a kontrole investiční akce, takže investor je nucen čerpat různé více či méně výhodné úvěry, protože málokdo má na investice většího rozsahu dostatečné finanční krytí. To je samozřejmě výhodné pro finanční ústavy, méně už pro investory. Pokud nakonec nedojde k vyplacení dotace z důvodů porušení podmínek (mnohdy pouze administrativními nedopatřeními, v minulosti byly problémy například i v Mladé Boleslavi s dotacemi na výstavbu bytů v Jičínské ulici), může to přivést řadu měst a obcí do neřešitelné situace.
Dokážu si také představit, že ve výběrových řízeních jsou firmy ochotny získat výhodu různými nefér praktikami (známá „karlovarská losovačka“, vazby na místní politiky, „všimné“, dárky, úplatky...), což samozřejmě opět navyšuje cenu a navíc dává špatný signál veřejnosti.
Při samotném provádění staveb se často vyskytují vícenáklady. Mohou se vyskytnout komplikace, kvůli kterým je potřeba změnit projekt a stavební postupy, což se prodraží. Mám ale pocit, že provádějící firmy tohoto často zneužívají – prostě jdou do výběrového řízení s nižší cenou a počítají s tím, že se „zahojí“ právě tímto způsobem. I když nemusí jít v absolutních číslech o velké částky, mohou se přesto stát pro investora problémem. Například v Dobrovici měla činit dotace na rekonstrukci náměstí 38 mil. Kč a podíl města 3 mil. Kč, ovšem podle mých informací budou vícepráce stát další cca 4 mil. Kč, takže podíl města bude nakonec více než dvojnásobný!
Jak z toho ven?
Podle mého názoru je jedinou cestou snížit maximálně přerozdělování. Nechat peníze tam, kde se vydělávají (občanovi, obci, městu, kraji...) a ten ať s nimi hospodaří podle svého, protože nejlépe ví, kde je potřebuje. My jako občané-voliči můžeme toto ovlivnit tím, že budeme volit strany, které mají snížení přerozdělování ve svém volebním programu. Dotace používat pouze v případě opravdu silného veřejného zájmu (např. pro kulturní památky), a to s maximální veřejnou kontrolou. Je spousta příkladů, kdy je udělení dotace minimálně eticky sporné (golfové hřiště nedaleko Brna, nedaleký luxusní zámecký hotel ve Mcelích, Vlčkova aféra atd.)
Poznámka: Tyto moje úvahy jsou obecné. Nemám sebemenší náznak, že by se některé z uvedených nešvarů vyskytly během investičních akcí v Dobrovici. Myslím, že ve vedení města sedí poctiví lidé a i když s jejich rozhodováním nemusíme někdy souhlasit, v tomto ohledu nemám pochybnosti.
Je třeba předem říct, že tyto peníze nespadnou z nebe, jak je to občas prezentováno. Jsou to peníze, které získal stát z našich daní. Přispíváme i do pokladny EU, takže u evropských dotací se částečně jedná i o naše peníze, i když je principielně úplně jedno, jestli jsou to peníze daňového poplatníka z Německa, Slovenska nebo Česka. Celkově jsem se nad principem tohoto systému zamýšlel v souvislosti s velkou investicí, která nám probíhala přímo „pod nosem“ – rekonstrukcí dobrovického náměstí a muzei (celkový rozsah těchto dvou akcí je přes 200 mil. Kč, tedy zhruba čtyřnásobek celého ročního rozpočtu města Dobrovice). K celému systému mám několik podstatných výhrad:
Neprůhledndnost
Při přidělování dotací dochází k posuzování jednotlivých žádostí. Málokdy je ideální případ, kdy je dostatek prostředků a proto každý, kdo splní podmínky, dotaci získá. A pokud do nějakého rozhodovacího procesu vstoupí subjektivní rozhodování, je vždy možnost jeho ovlivnění. Nemusí se jednat přímo o úplatky, často se jedná o různé známosti, preferování podle členství v politických stranách, nebo přímo síť služeb a protislužeb. Určité náznaky můžeme vidět v reportážích investigativních novinářů, ale věřím, že pod povrchem se jedná o dost rozšířený jev.
Pokřivení trhu
Dotační tituly jsou vypisovány k určitému účelu. Například nedávno byly uvolněny peníze na rekonstrukce městských center. Spočítejme jenom na mladoboleslavsku, kolik mnohdy megalomanských rekonstrukcí se rozběhlo: Mladá Boleslav, Bělá pod Bezdězem, Benátky nad Jizerou, Mnichovo Hradiště, Dobrovice. Celkový rozsah je v řádu stovek miliónů korun. Přijde mi logické, že důsledkem takového nárůstu poptávky po stavebních pracích dojde k nárůstu jejich ceny. Navíc firmy mohou mít nedostatečné kapacity, takže buď se do výběrových řízení nehlásí (což snižuje konkurenci a tím zvyšuje cenu), nebo musí počítat s více subdodavateli (což se určitě opět projeví na ceně).
Nehospodárnost
Nejlepší bude uvést teoretický příklad ze života. Mám starší Felicii, která mi dobře slouží, ale už se přeci jenom poohlížím po něčem novějším, spolehlivějším atd. Jako dobré řešení se mi jeví Fabie Combi. Najednou se ale vyskytne možnost, že se mi sousedi složí na 92,5 % ceny vozu, takže bych byl hloupý, kdybych to ho nevyužil. Výsledkem je, že mi v garáži bude stát Jaguar – což je sice krásné, ale na ježdění do práce naprosto zbytečné, navíc mě bude stát provoz a údržba spoustu dalších peněz. Podobně je to s dotacemi – příjemce prostě počítá s tím, že dostane peníze „zadarmo“ a podle toho s nimi nakládá.
Dalším aspektem je, že poměrně velká část prostředků je spotřebována vlastním aparátem, který se stará o přerozdělování finančních prostředků.
Další možné problémy
Dotace je udělována až po ukončení a kontrole investiční akce, takže investor je nucen čerpat různé více či méně výhodné úvěry, protože málokdo má na investice většího rozsahu dostatečné finanční krytí. To je samozřejmě výhodné pro finanční ústavy, méně už pro investory. Pokud nakonec nedojde k vyplacení dotace z důvodů porušení podmínek (mnohdy pouze administrativními nedopatřeními, v minulosti byly problémy například i v Mladé Boleslavi s dotacemi na výstavbu bytů v Jičínské ulici), může to přivést řadu měst a obcí do neřešitelné situace.
Dokážu si také představit, že ve výběrových řízeních jsou firmy ochotny získat výhodu různými nefér praktikami (známá „karlovarská losovačka“, vazby na místní politiky, „všimné“, dárky, úplatky...), což samozřejmě opět navyšuje cenu a navíc dává špatný signál veřejnosti.
Při samotném provádění staveb se často vyskytují vícenáklady. Mohou se vyskytnout komplikace, kvůli kterým je potřeba změnit projekt a stavební postupy, což se prodraží. Mám ale pocit, že provádějící firmy tohoto často zneužívají – prostě jdou do výběrového řízení s nižší cenou a počítají s tím, že se „zahojí“ právě tímto způsobem. I když nemusí jít v absolutních číslech o velké částky, mohou se přesto stát pro investora problémem. Například v Dobrovici měla činit dotace na rekonstrukci náměstí 38 mil. Kč a podíl města 3 mil. Kč, ovšem podle mých informací budou vícepráce stát další cca 4 mil. Kč, takže podíl města bude nakonec více než dvojnásobný!
Jak z toho ven?
Podle mého názoru je jedinou cestou snížit maximálně přerozdělování. Nechat peníze tam, kde se vydělávají (občanovi, obci, městu, kraji...) a ten ať s nimi hospodaří podle svého, protože nejlépe ví, kde je potřebuje. My jako občané-voliči můžeme toto ovlivnit tím, že budeme volit strany, které mají snížení přerozdělování ve svém volebním programu. Dotace používat pouze v případě opravdu silného veřejného zájmu (např. pro kulturní památky), a to s maximální veřejnou kontrolou. Je spousta příkladů, kdy je udělení dotace minimálně eticky sporné (golfové hřiště nedaleko Brna, nedaleký luxusní zámecký hotel ve Mcelích, Vlčkova aféra atd.)
Poznámka: Tyto moje úvahy jsou obecné. Nemám sebemenší náznak, že by se některé z uvedených nešvarů vyskytly během investičních akcí v Dobrovici. Myslím, že ve vedení města sedí poctiví lidé a i když s jejich rozhodováním nemusíme někdy souhlasit, v tomto ohledu nemám pochybnosti.
středa 21. dubna 2010
Volby 2010
Pomalu se nám blíží mimořádné volby do Poslanecké sněmovny (28. – 29. května). Budeme rozhodovat (alespoň my, kteří se k urnám vypravíme) o složení našeho nejvyššího zákonodárného sboru a potažmo i vlády, které by nás měly následující čtyři roky reprezentovat. Rád bych se zamyslel nad touto událostí. Předesílám, že moje politická orientace je pravicová, ale článek nebude mít rozhodně formu volební agitace.
Vzhledem k rozložení voličských preferencí mezi pravicí a levicí bude výsledek pravděpodobně velmi těsný. Rozhodují dvě spojité nádoby – na jedné straně levicová (v ní se přelévají preference hlavně mezi ČSSD a KSČM) a na druhé straně pravicová (ODS, TOP09, VV). Síly těchto dvou skupin jsou poměrně vyrovnané, mezi nimi pravděpodobně nedochází k velkým přesunům voličů. Uprostřed mezi nimi jsou lavírující voliči, které loví hlavně zelení a KDU-ČSL. Volby rozhodne momentální rozložení sil. Na rozdíl od minulých let však máme větší možnost výběru. Situace je ještě komplikovaná přepočítáváním hlasů podle d´Hondtovy metody, které zvýhodňuje strany s více hlasy. Pokud by například získaly dvě strany dohromady 50% hlasů a zbývajících 50% hlasů by bylo rozděleno mezi čtyři strany s vyrovnaným počtem hlasů, potom by byly větší strany zvýhodněné a získaly by nadpoloviční počet poslanců.
Podle čeho vybírat? Je potřeba si přiznat, že v u nás používaném poměrném volebním systému je volební program pouze cárem papíru. Není šance, že by některá strana získala nadpoloviční většinu a mohla zaručit jeho splnění. To je realita a nic na tom nemůže změnit žádná smlouva s voliči a podobné slinty. Po volbách dochází ke tvorbě koalic a v nich určování programových priorit. Nicméně orientace a priority jednotlivých stran jsou určeny hlavně volebními programy. Důležitým kritériem by měly být osobnosti kandidátů a jejich potenciální střety zájmů a podezřelé kontakty. Nabízím svůj pohled na strany, které mají šanci na překročení hranice 5%, nutné pro vstup do sněmony.
ČSSD – pod Paroubkovým vedením okořeňuje socialistické ideje nepokrytým uplácením voličů a demagogií, ve spojení se strategií využívající českou malost a závist oslovuje zejména nižší sociální vrstvy. Klade důraz na sociální stát. Když byla vládní stranou, nebyla schopna zajistit vyrovnaný státní rozpočet ani při vysokém hospodářském růstu. Aféry jejích členů většinou vyzněly do ztracena (Kraus, „pět na stole“ a Doležel, Srba, nyní Vlček...). Těžko pochopitelné bylo vyslovení nedůvěry vládě během předsednictví EU a zvraty v názoru na termín mimořádných voleb.
ODS – má v ekonomické oblasti dobrý program, který ovšem nedokáže dostatečně prezentovat a vysvětlit občanům výhody pro budoucnost. Nechává se zbytečně zatáhnout do nekonstruktivních antikampaní. Kontakty a činnost některých členů a spřízněných osob, podnikatelů a firem (Řebíček, Langer, Jančík, Dalík...) jsou minimálně podezřelé. Zvlášť bývalý lídr Topolánek také zbytečně ztrácel body prchlivým jednáním, arogancí a bohorovností. Reformní volební program nedokázala přeměnit v realitu i kvůli nesourodé koalici s kdu-čsl a zelenými, ztratila i přeběhlické poslance
KSČM – stabilní voličská podpora, těží zejména ze špatné politické kultury a věrnosti svých skalních příznivců, tesknících po „starých dobrých časech“
KDU-ČSL – tradičně dost nečitelná strana, pod vedením C. Svobody (jehož slizkost mu v nebi může závidět i J. Lux) se zdá být orientována spíše doleva
TOP09 – konečně strana, která říká, že dluhy se nemají dělat a pokud ano, tak se mají platit. Těží z problémů ODS a přebírá její nespokojené členy i voliče. Výhodou i nevýhodou zároveň je to, že stahuje ostřílené politické harcovníky z ostatních politických stran (někde jsem četl příměr „nový bordel se starými ku...mi“). Na druhou stranu přitáhne možná k politice i lidi, pro které jsou zavedené strany z nějakého důvodu neakceptovatelné.Volební program se zaměřuje tvrdě na úspory.
Věci veřejné – další nová strana vycházející z pražské komunální politiky, lákající i mediálně známé osobnosti. Na rozdíl od TOP 09 nemá zastoupení v nejvyšší politice, takže zatím spíše pouze deklaruje své priority.
Zelení – po proniknutí do minulé sněmovny jsou na hranici volitelnosti. Jsou stále vnitřně rozdělení, „neřízené střely“ Jakubková a Zubová jim uškodily v očích voličů i potenciálních politických partnerů. Nový předseda Liška na mě působí navzdory svému mládí fundovaně. U mě ztrácejí body nesmyslným brojením proti jaderné energii a protlačováním některých sporných tezí (povinné přimíchávání biopaliv, podpora „čisté“ energie...)
SPO – Zemanovci – mají plus v osobě charismatického předsedy, minus v lidech, kterými se obklopuje. Budou pravděpodobně získávat hlasy těch voličů ČSSD, kteří jsou nespokojeni se stylem J. Paroubka a nechtějí volit komunisty. Jejich preference jsou na hraně vstupu do sněmovny.
Myslím, že v letošních volbách je dost široký výběr politických stran. Snad si co nejvíce z nás najde cestu do volebních místností – protože koho si zvolíme, ten nám bude vládnout...
A možná by chtělo nemít na zřeteli pouze současný vlastní prospěch, ale myslet i na to, co po nás zanecháme našim potomkům...
Vzhledem k rozložení voličských preferencí mezi pravicí a levicí bude výsledek pravděpodobně velmi těsný. Rozhodují dvě spojité nádoby – na jedné straně levicová (v ní se přelévají preference hlavně mezi ČSSD a KSČM) a na druhé straně pravicová (ODS, TOP09, VV). Síly těchto dvou skupin jsou poměrně vyrovnané, mezi nimi pravděpodobně nedochází k velkým přesunům voličů. Uprostřed mezi nimi jsou lavírující voliči, které loví hlavně zelení a KDU-ČSL. Volby rozhodne momentální rozložení sil. Na rozdíl od minulých let však máme větší možnost výběru. Situace je ještě komplikovaná přepočítáváním hlasů podle d´Hondtovy metody, které zvýhodňuje strany s více hlasy. Pokud by například získaly dvě strany dohromady 50% hlasů a zbývajících 50% hlasů by bylo rozděleno mezi čtyři strany s vyrovnaným počtem hlasů, potom by byly větší strany zvýhodněné a získaly by nadpoloviční počet poslanců.
Podle čeho vybírat? Je potřeba si přiznat, že v u nás používaném poměrném volebním systému je volební program pouze cárem papíru. Není šance, že by některá strana získala nadpoloviční většinu a mohla zaručit jeho splnění. To je realita a nic na tom nemůže změnit žádná smlouva s voliči a podobné slinty. Po volbách dochází ke tvorbě koalic a v nich určování programových priorit. Nicméně orientace a priority jednotlivých stran jsou určeny hlavně volebními programy. Důležitým kritériem by měly být osobnosti kandidátů a jejich potenciální střety zájmů a podezřelé kontakty. Nabízím svůj pohled na strany, které mají šanci na překročení hranice 5%, nutné pro vstup do sněmony.
ČSSD – pod Paroubkovým vedením okořeňuje socialistické ideje nepokrytým uplácením voličů a demagogií, ve spojení se strategií využívající českou malost a závist oslovuje zejména nižší sociální vrstvy. Klade důraz na sociální stát. Když byla vládní stranou, nebyla schopna zajistit vyrovnaný státní rozpočet ani při vysokém hospodářském růstu. Aféry jejích členů většinou vyzněly do ztracena (Kraus, „pět na stole“ a Doležel, Srba, nyní Vlček...). Těžko pochopitelné bylo vyslovení nedůvěry vládě během předsednictví EU a zvraty v názoru na termín mimořádných voleb.
ODS – má v ekonomické oblasti dobrý program, který ovšem nedokáže dostatečně prezentovat a vysvětlit občanům výhody pro budoucnost. Nechává se zbytečně zatáhnout do nekonstruktivních antikampaní. Kontakty a činnost některých členů a spřízněných osob, podnikatelů a firem (Řebíček, Langer, Jančík, Dalík...) jsou minimálně podezřelé. Zvlášť bývalý lídr Topolánek také zbytečně ztrácel body prchlivým jednáním, arogancí a bohorovností. Reformní volební program nedokázala přeměnit v realitu i kvůli nesourodé koalici s kdu-čsl a zelenými, ztratila i přeběhlické poslance
KSČM – stabilní voličská podpora, těží zejména ze špatné politické kultury a věrnosti svých skalních příznivců, tesknících po „starých dobrých časech“
KDU-ČSL – tradičně dost nečitelná strana, pod vedením C. Svobody (jehož slizkost mu v nebi může závidět i J. Lux) se zdá být orientována spíše doleva
TOP09 – konečně strana, která říká, že dluhy se nemají dělat a pokud ano, tak se mají platit. Těží z problémů ODS a přebírá její nespokojené členy i voliče. Výhodou i nevýhodou zároveň je to, že stahuje ostřílené politické harcovníky z ostatních politických stran (někde jsem četl příměr „nový bordel se starými ku...mi“). Na druhou stranu přitáhne možná k politice i lidi, pro které jsou zavedené strany z nějakého důvodu neakceptovatelné.Volební program se zaměřuje tvrdě na úspory.
Věci veřejné – další nová strana vycházející z pražské komunální politiky, lákající i mediálně známé osobnosti. Na rozdíl od TOP 09 nemá zastoupení v nejvyšší politice, takže zatím spíše pouze deklaruje své priority.
Zelení – po proniknutí do minulé sněmovny jsou na hranici volitelnosti. Jsou stále vnitřně rozdělení, „neřízené střely“ Jakubková a Zubová jim uškodily v očích voličů i potenciálních politických partnerů. Nový předseda Liška na mě působí navzdory svému mládí fundovaně. U mě ztrácejí body nesmyslným brojením proti jaderné energii a protlačováním některých sporných tezí (povinné přimíchávání biopaliv, podpora „čisté“ energie...)
SPO – Zemanovci – mají plus v osobě charismatického předsedy, minus v lidech, kterými se obklopuje. Budou pravděpodobně získávat hlasy těch voličů ČSSD, kteří jsou nespokojeni se stylem J. Paroubka a nechtějí volit komunisty. Jejich preference jsou na hraně vstupu do sněmovny.
Myslím, že v letošních volbách je dost široký výběr politických stran. Snad si co nejvíce z nás najde cestu do volebních místností – protože koho si zvolíme, ten nám bude vládnout...
A možná by chtělo nemít na zřeteli pouze současný vlastní prospěch, ale myslet i na to, co po nás zanecháme našim potomkům...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)