Věci (ne)veřejné

Věci veřejné ve mně nebudily moc důvěry už v předvolební kampani. Mnozí upozorňovali, že se jedná o manažersky pojatý projekt – neboli „firmu“ založenou za účelem získání politického vlivu. To samo o sobě ještě nutně nemusí být nic špatného, pokud je tak konáno s dobrými úmysly. Vždyť už mnoho let se z různých stran ozývá volání po nových tvářích v politice a tady se jich objevilo poměrně dost. Voliči dobře slyší na boj proti korupci a tzv. politickým dinosaurům. Ovšem výsledek je poměrně tristní. Tato strana vlastně neví, jestli je pravicová, levicová nebo středová. Spolurozhodování sympatizantů („véčkařů“) prostřednictvím internetových anket spíš připomíná reality show nebo výběr nové Superstar na Nově. Nic proti přímé demokracii, ale aby řádově stovky v podstatě anonymních lidí rozhodovaly o osudech tohoto státu a toto rozhodnutí bylo závazné, to je na pováženou. Jednak je výsledek relativně lehce manipulovatelný, jednak pochybuji o dostatečné informovanosti respondentů potřebné ke kvalifikovanému rozhodnutí – a jistě bych našel spoustu dalších rozporů.

Největším problémem jsou ale jednotliví politici VV počínaje Radkem Johnem. Pokud měl někdo z „nových tváří“ pro vstup do politiky ty nejlepší předpoklady, měl by to být právě on. Je to inteligentní člověk s průpravou v médiích, dobrý diskutér, mezi občany populární a s přístupem k informacím. Bohužel hned od začátku výkonu funkce ministra vnitra bylo vidět, že přecenil své síly. Své bohaté vyjadřovací schopnosti často používá k vytáčkám a slibovaná otevřenost jde stranou.

Na Vítu Bártovi je vidět, že není zvyklý na diskuze a vše má tendenci řešit „silou“ – prostě z pozice majitele firmy. Zatím není úplně zřejmé, jestli ho máme považovat za Jasoně, nebo Drsoně české politiky, minimálně ale za nešiku (jeho podstrkované obálky, dřívější vyjádření o získávání veřejných zakázek ovlivňováním zadavatelů atd.)

Nevím, jaké kvalifikační předpoklady pro výkon funkce ministra školství dává panu Dobešovi jeho funkce hlavního personalisty v bezpečnostní agentuře ABL (dobře, je vystudovaný psycholog). Že dal své podřízené poměrně vysoké odměny mi ani tak nevadí, pokud si je opravdu zasloužila. Ale zaráží mě, že tak vytížený člověk má čas dopisovat nějakou diplomovou práci, o morálním rozměru nemluvě. Sledování e-mailů na jeho ministerstvu může (ale také nemusí) být kostlivcem vypadlým ze skříně jeho předchůdců.

Kristýna Kočí je kapitola sama pro sebe. Když byla zvolena do parlamentu, říkal jsem si, co asi pětadvacetiletá holka s minimálními zkušenostmi z reálného života (pohybovala se hlavně jako asistentka v politice) může jako programová ředitelka vládní strany této zemi přinést. Tak nějak na mě působila jako přehnaně ambiciózní kariéristka. Skutečnost ještě mé očekávání překonala. Nevím, jestli je vypočítavá, nebo hloupá (možná od každého trochu) a její role Bondgirl by byla k smíchu, kdyby nebyla spíš k pláči. Jako intrikánka se rozhodně neosvědčila a upřímné úmysly jí snad už nikdo věřit nemůže. Její vyjadřování na známé nahrávce patří do knajpy nejnižší cenové skupiny, ať už o nahrávání věděla, nebo ne.

Jaroslav Škárka je další, kdo může být jak padouch, tak hrdina. VV spoluzakládal a je možné, že ho opravdu vývoj v této straně znechutil a donutil ho udělat to, co udělal. Že ale bez skrupulí (a bez smlouvy) přijímal několik měsíců peníze a až pak si uvědomil, že se asi vlastně jedná o úplatek, je dost podezřelé.

Stanislav Huml je tak trochu neřízená střela a lehce střečkoval už od vstupu do politiky. Je to bývalý policista, dokonce „náš“ středočeský ředitel PČR. I když je považován za dopravního experta, některé jeho návrhy na mě působí tak, jako by asi lítal vrtulníkem a silnice znal jenom letem – světem.

Ekonomický expert Michal Babák dluží spoustu milionů, ale neváhá si dalších šest mega půjčit, aby je mohl věnovat své straně – protože už od roku 2006 je mu jasné, že vydělá ukrutnou hromadu peněz. Prostě ekonomický expert, jakého pro náš zadlužený stát hledáme.

Jednookým králem je tak Kateřina Klasnová, vystudované theoložka (!). Žádné aféry, kultivované vystupování a alespoň nějaké zkušenosti alespoň z pražské komunální politiky (jestli je toto ale výhodou si nejsem tak jistý :-)), a vlastně ještě Karolína Peake.

Že se vesele členové VV tajně nahrávají, poskytují nahrávky tisku, vylučují se ze strany bez obhajoby, státní správu promořují bývalými zaměstnanci „černošerifovské“ agentury ABL – na to už ani snad nemá cenu reagovat. Tato rozhádaná partička vrtá díry pod čarou ponoru do vlajkové lodi (vlády), která by měla vést tuto zemi vlnobitím vpřed.

Prostě z účastníků ankety TýTý, jak nazval voliče Věcí veřejných Miroslav Kalousek, se stali diváci Big Brothera (nebo Vyvolených? - VV) – mohou hlasovat a mají i dostatek informací z různých kamer a mikrofonů. Výsledek je stejně nechutný.