Volby do místních
zastupitelstev jsou za námi, pomalu tedy končí funkční období
našeho osadního výboru. Protože jsem se rozhodl ukončit svoje
veřejné aktivity, chtěl bych trochu rekapitulovat minulých osm
let svým pohledem.
Do prvního
čtyřletého období jsem spadnul rovnýma nohama, aniž bych
vlastně chtěl. Předchozí předsedkyně osadního výboru paní
Voloviková ve své funkci končila a sháněla nástupce. Protože
jsme v té době s manželkou zakládali webové stránky obce
uherce.unas.cz, oslovila i mě. Slíbil jsem jí, že bych případně
pracoval jako řadový člen výboru, protože jako „naplavenina“
jsem se k tomu rozhodně necítil oprávněný. Po čase následoval
šok, když mi přišlo z městského úřadu oficiální jmenování
předsedou OV. Vnímal jsem to jako podraz, nicméně jsem nechtěl
komplikovat situaci (změnu by muselo schvalovat zastupitelstvo) a
nějak se s tím smířil. Na začátku jsem se zabýval hlavně viditelnými
drobnostmi – vyražená výplň dveří u kapličky, oprava
prasklin v její omítce, montáž chybějícího okapového svodu na
zastávce, oprava vývěsky, oprava a nátěr laviček atd. Zároveň
jsme začali zpracovávat podklady pro opravy a investice – návrhů
bylo tolik, že by vyčerpaly rozpočet celé Dobrovice na několik
let. Přidalo se i řešení běžných provozních záležitostí,
jako zajišťování oprav chodníků poničených neukázněnými
řidiči nákladních aut, nabouraná obecní budova nebo zábradlí
na návsi, údržba zelených ploch (často ve spolupráci se
zahrádkáři), čištění koupaliště (hasiči), jednání ohledně
zajištění prodeje smíšeného zboží, sledování spotřeby
energií, dříve spolupořadatelství festivalu Fadrhonsova
Dobrovice atd. Protože mi přišlo zbytečné udržovat dvě
minimálně využívané budovy (bývalý obecní úřad a knihovna),
přestěhovali jsme knihovnu do obecní budovy a bývalou knihovnu se
podařilo prodat. Nový majitel právě nyní po letech dokončuje
úpravy. Získaný zhruba půl milion korun byl investovaný do
zateplení a rekonstrukce prodejny, do které se i díky tomu
podařilo získat dlouhodobého nájemce po vypovězení smlouvy
předchozí nájemkyní.
Aby bylo zřejmé,
jaké problémy vnímáme v Úhercích jako podstatné, vytvořili
jsme anketu, ve které se mohli spoluobčané vyjádřit k
jakémukoliv tématu. Reakce na tuto anketu způsobila první trhlinu
v mojí víře v zájem občanů o své okolí. Ačkoliv bylo
rozneseno přes 120 anketních lístků, vrátilo se jich pouze 8...
Kapitolou sama pro
sebe byla mládež a klubovna. Po vystěhování knihovny jsme
poskytli ke scházení omladiny budovu bývalé knihovny a materiál
k vymalování. Při následujících kontrolách jsem zjistil, že
se vnitřek stal skladištěm starého nábytku, který se postupně
měnil v trosky – to samé postihlo i třeba i vnitřní dveře.
Vzhledem k devastování majetku a nebezpečí zejména požáru
(kouření přes výslovný zákaz) i zranění (mládež lezla přes
střechu přístavku i na nezajištěnou půdu) byla zápůjčka
ukončena. Situace se opakovala i u klubovny v hasičárně. Místní
mládežníci se vůbec starají o náplň naší práce. Poničili
opravené a natřené lavičky, počmárali zastávku, rozřezali
lana na šplhací věži, zajistili lepší větrání zastávky tím,
že rozbili okna, o nepořádku v okolí jejich shromažďování ani
nemluvě… Když si chtěli přivydělat, nabídli se vymalovat
zastávku. Byl jsem za to rád, protože jsem si říkal, že by se
potom mohli chovat k obecnímu majetku lépe. Po několika dnech jsem
přistihnul jednoho z brigádníků, jak zdobí čerstvě vymalovanou
stěnu nějakými nápisy – co k tomu dodat… Jiní dva výtečníci
projevili zájem o brigádu na sekání trávy. Nafasovali sekačku a
ze svého jsem jim dal tisícovku jako zálohu na benzín s tím, že
mi budou dávat účtenky a já si je vyúčtuji na MÚ. Donesli
účtenky za asi čtyři stovky, se sekáním sekli a zbytek peněz
jsem už nikdy neviděl. Aspoň že vrátili sekačku… Po asi dvě
sezóny pro nás brigádnicky pracovala Ukrajinka Natálka, na kterou
si většina z nás určitě pamatuje. Bohužel se po jejím odchodu
nepodařilo najít následovníka. Situace s údržbou obecních
ploch se zlepšila po volbách v roce 2010 a nástupu nového vedení
města a vedoucího technického střediska pana Coufala. Zatímco
dříve jsme byli osočováni, že nejsme schopni sehnat brigádníka
na sekání trávy (což se opravdu přes opakovanou snahu
nepodařilo) a každé posekání a jakákoliv činnost musely být
urgovány, nyní vše funguje daleko lépe. Samozřejmě nejsou
kapacity na to, aby byl všude golfový trávník, ale základní
údržba je myslím zajištěna solidně.
Jako jedna z
nejpříjemnějších „povinností“ se ukázaly návštěvy
spoluobčanů při příležitosti jejich životních jubileí.
Většina jubilantů se vzhledem k jejich věku těšila obdivuhodné
fyzické i duševní kondici a životními zkušenostmi, takže
posezení byla vždy velmi příjemná (doufám, že pro obě
strany). Spousta dalších povinností byla spíš rutinní –
roznos do schránek (Dobrovicko, informační materiály, volební
lístky), hlášení rozhlasu, zajišťování vytápění pro
výpůjční hodiny knihovny, kontrola a inventury obecního majetku,
příprava volební místnosti atd. Občas bylo potřeba vyjádřit
se k některým záležitostem třeba na výzvu MÚ nebo soudů,
kontaktovat například správce komunikací nebo jiné instituce.
Čilá obousměrná komunikace probíhala s MÚ Dobrovice. Za osm let
činnosti našeho OV mám v archivu cca. 340 e-mailů a 220
dokumentů, skenů a fotografií, celkem zhruba 100 MB dat. Musím
vyzdvihnout, že všichni referenti na MÚ vždy jednali vstřícně,
jejich práce myslím odpovídá představám o úředníkovi na svém
místě. Během let jsem se zúčastnil také zhruba čtyřiceti
zasedání zastupitelstva města – první čtyři roky vedla město
ČSSD a pan starosta Hrobník, druhé funkční období koalice
v čele s paní starostkou Bímová. Toto druhé funkční
období se mi zdálo z hlediska postavení místních částí o dost
příznivější. Do vzájemné komunikace byl vnesený systém dvou
každoročních schůzek předsedů všech OV s vedením města, kde
se určovaly priority investic do jednotlivých obcí a byly
diskutovány všechny problémy. Zastupitelstvo jako celek se mi vždy
jevilo jako společenství lidí, kterým jde o společnou věc –
rozvoj města, a to bez nějakého zbytečného politikaření. I
když se názory někdy různily, nikdy nedošlo k žádnému
zásadnímu rozkolu. Je třeba ocenit, že se vždy investovalo
rozumně bez podstatného zadlužování. Dá se říct, že město
je řízeno v rámci reálných možností dobře. Bohužel zájem
spoluobčanů o jednání zastupitelstva je mizivý. Totéž platí o
setkáních ouřečáků s představiteli města v hostinci U
Kožicha, které jsme původně chtěli pořádat každý rok, ale
když účast po dvou letech poklesla na devět (!) občanů, pro
nezájem jsme od záměru ustoupili. Zvítězila „mlčící
většina“ (případně ti po straně brblající).
Pokud už někdy
vznikla nějaká aktivita občanů, dost často probíhala
„pirátskou“ formou bez jakékoliv koordinace. Zahrádkáři se
domluvili s MÚ, že upraví sad nad hřbitovem, ale nebyla jasně
určena následná údržba, s čímž se obrátili na mě. Obě
strany samozřejmě tvrdily, že sekání má zajišťovat druhá…
Další podobnou akcí bylo posílení přítoku do brůdku.
Manipulace s průtokem způsobila částečné ucpání potrubí a
část pramene odtéká přes zahradu u Jonášových, což dodnes
není vyřešeno. Na nejvyšší míru mě rozlítili hasiči, když
sekačku zapůjčenou k sekání tréninkové plochy u koupaliště
vrátili v takovém stavu, že hrozilo, že jakožto osoba hmotně
zodpovědná budu hradit její opravu. Přes to všechno jsem ovšem
rád, když kdokoliv přijde s nějakou aktivitou, ale vždy je
potřeba věc projednat, protože věci často nebývají tak
jednoduché, jak se zdají.
Co se týká výhledu
do budoucnosti, poněkud jsme se pohnuli v přípravě spojení pro
pěší, popř. cyklisty, směrem do Dobrovice. Pozemky Na
Spravedlnosti odkoupila společnost Tereos TTD a veřejně ústy
svého generálního ředitele p. Reinbergra vyjádřila zájem na
vybudování chodníku, ovšem v souvislosti s plánovanou
výstavbou obytných budov. Část navazujících pozemků získal
pan Verner, který je rovněž záměru nakloněn. Paní starostka
Bímová přislíbila, že v případě odkladu výstavby ze strany
Tereosu by se vybudovalo alespoň provizorní řešení v té
nejnepřehlednější části, kde nyní vyúsťuje první úsek
chodníku. Dále se otevírá téma splaškové kanalizace, měl by
být zpracován projekt, aby byla připravena realizace pro případ
získání dotace. Také by měl být rekonstruován chodník směrem
na Semčice a hřbitovní zeď. Bohužel byl smeten ze stolu návrh
na celoplošnou opravu bočních ulic směrem na Semčice. Není
ovšem úplně jasné, jak se všemi těmito záměry naloží nové
vedení města.
Protože jsem se po
letech boje s větrnými mlýny začal cítit rezignovaný a
„vyhořelý“, nastal správný čas dát příležitost
následovníkům. Nejsem žádný charismatický vůdce, jako
technikovi mi spíš vyhovuje koncepční práce, což se zde však
příliš nedá uplatnit. Vzhledem k okrajové poloze bydliště se
také cítím trochu odříznutý od dění v „centru“, do
hospody nechodím hlavně kvůli dusivé atmosféře způsobené
spalováním a inhalací tabáku – a člověku pak chybí
informace... Nedávné volby se pro Úherce ukázaly být velmi
úspěšnými, budeme mít v patnáctičlenném zastupitelstvu tři
zástupce. Ovšem je třeba mít na zřeteli, že reálné ekonomické
možnosti jsou poměrně jasně dané, takže ani nyní se metra do
Dobrovice asi nedočkáme… Těším se, až se nebudu při každém
zazvonění lekat, kdo zase do čeho naboural, co poničili
vandalové, kde vzniká nějaká černá skládka atd. Hodně mě
deprimovala i bezohlednost mnoha místních občanů – rozježděné
travnaté plochy, využívání veřejných prostranství jako
dočasné nebo i trvalé skládky, netřídění odpadů, nepořádek
u kontejnerů, poničení nově opravených komunikací těžkou
technikou... Velkým nešvarem je porušování zákazu vjezdu
nákladních vozidel na náves, které devastují plochu i chodník u
zastávky. Mrzí mě i značný nezájem lidí o cokoliv, co je za
jejich plotem. Pokud se mi totiž něco nelíbí a nechám si to pro
sebe, s největší pravděpodobností se tím nikdo zabývat nebude…
Naopak pár věcí, které nás už dlouho trápily, se podařilo
vyřešit – zejména celoplošná oprava tří místních
komunikací, vybudování a oprava dvou úseků chodníků, výstup
na zastávce (směrem na Semčice), oprava kaple na hřbitově,
rekonstrukce opěrné zdi v ulici nad bývalou knihovnou, oprava
několika vpustí dešťové kanalizace a její revize a vyčištění,
rozšíření veřejného osvětlení, již zmíněná rekonstrukce
prodejny, postupné rozšiřování počtu herních prvků na
návsi...
Jsem moc rád, že
mi práce v osadním výboru dala možnost důkladně poznat svoje
spoluobčany tak, jak by to asi jiným způsobem nebylo možné. Měl
jsem možnost seznámit se s mnoha příjemnými lidmi i těmi, kteří
jsou vždy ochotni podat pomocnou ruku. Poděkovat bych chtěl
zejména těm, kteří se na činnosti osadního výboru nejvíce
podíleli. Hodně často vzpomínám na Miloše Líbu, jehož
optimismus a ochota vždy pomoci mi hodně chybí. Dále Ivě
Musilové, která často působila jako hromosvod a zároveň jako
hlásná trouba (téměř doslova). Dalšími zapojenými byli
Martina Chumlenová, Marek Žid, Jarda Bureš a do svého odstěhování
i Zuzana Fenclová (Horáčková, dříve Hložková). Bohužel někteří jiní členové vůbec o činnost nejevili zájem. Hodně práce
odvedli i hasiči a zahrádkáři, i spousta z vás, kteří třeba
„pouze“ sekají trávník před svým plotem. Hodně elánu a
pevné nervy přeji členům nového osadního výboru, kterým
samozřejmě v případě zájmu rád podle svých možností pomohu
v začátku při jejich práci.
Podle předběžné dohody by měl sedmičlenný osadní výbor pracovat ve složení Iva Musilová - předsedkyně, Martina Chumlenová, Milan Antošek, Václav Novotný, Hana Hlaváčová, Jan Reitr a bude doplněn ještě jedním členem. Tak ať se jim daří...
