V Úhercích
bydlím dvanáct let. Během této relativně krátké doby si nejde
nevšimnout, jak je okolí ovlivněno činností největšího
podniku – cukrovaru a lihovaru v Dobrovici. Jenom z vyprávění
znám dobu, kdy zdrojem energie v cukrovaru bylo uhlí a široké
okolí bylo obtěžováno spadem prachu a sazí. V roce 1993
byla provedena plynofikace cukrovaru (a díky tomu i města a
přilehlých obcí), což byl určitě obrovský skok, který
odstranil jeden velký problém. Cukerná kampaň probíhala od září
do prosince a dávala o sobě vědět množstvím kouřících
náklaďáků s řepou, zablácenými silnicemi, nasládlým
zápachem z cukrovaru nebo štiplavým zápachem z „kálků“.
Cukrovar byl vždy
dominantním podnikem v Dobrovici a okolí, jeho historie sahá
do roku 1831 a v minulosti zaměstnával přímo kolem tisíce lidí a
další tisíce nepřímo – hlavně dodavatele řepy. Dědictvím
této doby je bohužel jeho umístění v centru Dobrovice, což
je zejména pro její obyvatele zatěžující. Nicméně
neoddiskutovatelným faktem je, že přes veškeré výhrady, které
můžeme k činnosti podniku mít, se vedení cukrovaru snaží
i pod tlakem veřejného mínění nejpalčivější problémy řešit.
Na silnicích už nepotkáváme supící Tatry 148 s návěsem,
ze kterých padá řepa – ke svozu jsou používány moderní
vícenápravové soupravy s velkoobjemovými návěsy, které působí nižší
tlaky na vozovku a tím ji méně poškozují. Společnost Tereos TTD
také přispívá na opravy místních silnic, které používá ke
svozu řepy. V Úhercích jsme na tomto značně vydělali,
protože před několika lety byla průběžná silnice celoplošně
zrekonstruována a nakonec vypadla ze svozových tras, takže
náklaďáky s řepou potkáme v obci pouze výjimečně,
pokud je zrovna pěstována v bezprostředním okolí. Hluk
vlastního cukrovaru je u nás slyšitelný zejména při západních
směrech větru, ale myslím, že není obtěžující – s ním
mají problémy spíše obyvatelé Dobrovice, i když i tam dochází
k postupnému zlepšování situace. Podobně jsme neocenili ani
letošní výstavbu nového skrápěcího komína, který odstranil
spad prachu ze sušárny řízků. Dominantním jevem, který
obtěžuje poměrně široké okolí cukrovaru, je zápach.
K radikální
změně došlo v roce 2006, kdy zahájil provoz lihovar. Zatímco
předtím se zátěž hlukem a zápachem koncentrovala do oněch
zhruba tří měsíců před koncem roku (s čímž se asi většina
obyvatel tak nějak smířila), výroba lihu z cukrového sirobu
probíhá během téměř celého roku. I když jsme před touto
investicí byli ujišťováni, že technologie výroby lihu je
dokonale zvládnutá a nebude zatěžovat okolí, opak byl pravdou.
I u nás při určitém směru větru cítíme více či méně
obtěžující zápach.
22. listopadu 2012
pořádala společnost Tereos TTD v sále dobrovických muzeí
setkání s občany, kde prezentovala investici, která by měla
problém se zápachem definitivně odstranit. Podle dosavadních
zjištění jsou zdroje zápachu dva. Jednak tzv. výpalky (neboli
zbytek po destilaci zkvašené cukerné šťávy po oddestilování
lihu), které se dále zahušťují a používají se jako hnojivo,
jednak biologické znečištění v prací vodě, které se
samovolnými procesy rozkládá (neboli ony zmíněné „kálky“).
Řešením by mělo výt využití obou těchto zdrojů biologického
odpadu k výrobě bioplynu s podílem 70 až 80% metanu –
tedy hodně se blížícímu zemnímu plynu. Proces by měl probíhat
ve dvou uzavřených bioreaktorech, kde by anaerobní bakterie
rozkládaly biologické zbytky a bioplyn by byl používán jako
zdroj energie pro cukrovar. Během cukerné kampaně by z tohoto
zdroje mělo být pokryto zhruba 10% spotřeby energie, mimo kampaň
pak 100% (cukrovar má vlastní elektrický generátor). Jedná se o
špičkovou technologii a investici přesahující 300 miliónů Kč.
Zařízení bude umístěno v prostoru mezi areálem cukrovaru,
firmou MOSOLF a velkou usazovací nádrží.
Stručně k průběhu
vlastního setkání s občany. Prezentaci provedl generální
ředitel společnosti Tereos TTD Oldřich Reinberger. Nejprve uvedl
čísla týkající se společnosti – takže na promítacím plátně
jsme si mohli přečíst údaje o stovkách zaměstnanců, desítkách
tisíc hektarů zemědělské půdy, milionech tun cukrové řepy,
statisících tun cukru a metrů krychlových etanolu. Následovala
pasáž týkající se zátěže životního prostředí a kroků
k jejímu snižování. Potom byl představen vlastní záměr
výstavby čističky, který prezentoval ředitel dodavatelské
firmy. Z uváděných informací a referencí mám pocit, že by se
opravdu mohlo jednat o řešení, které bude mít velký pozitivní
dopad. Jenom pro zajímavost – schopnost čištění udávaná
v jednotkách EO (=ekvivalent znečištění produkovaný jedním
obyvatelem) je asi 1,4 milionu, takže by čistička byla teoreticky
schopná vyčistit odpadní vody téměř celé Prahy! K mému
překvapení se nekonala žádná bouřlivá diskuze, o vyjádření
byl požádán vysokoškolský profesor zabývající se touto
problematikou (vyjádřil se kladně), upřesňující příspěvek
měl pan Dytrych (předseda komise pro životní prostředí při
MÚ), vystoupil i soukromý zemědělec (zdůraznil důležitost
cukrovaru a lihovaru jako odběratele zemědělských výpěstků) a
tuším dva příspěvky měli občané (jeden se vůbec netýkal
této problematiky, ale zápachu z prasečí farmy Libichov).
Celkově se podle mého názoru jednalo o dobře připravenou public
relations akci ze strany cukrovaru, kde se díky pasivitě občanů
v podstatě hrálo na jednu branku – přitom všichni víme,
že spoustě lidí leží cukrovar „v žaludku“. Nikoho z Úherců
jsem bohužel nezaregistroval (tím nechci říct, že tam nikdo
nebyl…)
Já osobně považuji
dřívější rozhodnutí o umístění lihovaru do areálu uprostřed
města za nešťastné. Přineslo to mnoho problémů a spoustu zlé
krve a po šesti letech slibů (a koneckonců i činů) ze strany
Tereos TTD není výsledek snažení nijak zásadní. Zdá se mi, že
naopak po počátečních problémech a následnému pozitivnímu
trendu došlo zejména v letošním roce ke zhoršení, které
mohou potvrdit naše nosy. Jako technikovi je mi zřejmé, že
provozovat zařízení takového rozsahu není legrace a že každá
technologie potřebuje odladění, ale dosavadní investice se do
velké míry míjely účinkem. Společnost prohospodařila zbytky
důvěry občanů a nezbývá než doufat, že prezentované řešení
opravdu zásadně situaci zlepší. Rád bych, aby jediným vlivem,
který na můj život bude lihovar mít, bude pohled na západ slunce
nad oblakem páry nad dobrovickými komíny…
