Asi se shodneme, že se na nás ze všech stran valí spousta informací – a kupodivu většina z nich je negativních. Pokud by mimozemšťané monitorovali naše informační média, asi by byli překvapeni, že naše civilizace ještě vůbec existuje. Vždyť přeci mezi všemi těmi válkami, teroristickými útoky, vraždami, státními převraty, požáry, zemětřeseními, korupcí a rozkrádáním se vlastně nedá přežít. Podle mého názoru ale skutečnost není tak tragická.
Asi je nějak vývojově dáno, že nás zajímají spíše špatné zprávy. Média poptávku po nich rády uspokojují, protože to znamená vyšší sledovanost a z ní vyplývající vyšší příjmy z reklamy. Nedávno jsem náhodou přepnul na televizi Prima v době hlavních zpráv a s vykulenýma očima jsem zjistil, že mají po hlavních zprávách půlhodinový blok „černé kroniky“ (Krimi zprávy a Krimi plus). Předcházející hlavní zpravodajská relace také většinou nepřináší příliš dobrých zpráv. Nevím, jestli následující bulvární VIP zprávy jsou schopné naplnit optimismem (toto uvádím jako příklad, nejsem proti Primě ani jiné televizi nějak zaujatý)...
Informací je stále více a jsou zejména díky internetu snadno dosažitelné. Dřív jsme často o spoustě událostí nevěděli – byly cenzurovány (třeba informace o havárii v Černobylu), propagandisticky zkresleny (válka v Koreji a jiné konflikty studené války), byly považovány za nedůležité nebo se prostě kvůli omezené kapacitě sdělovacích prostředků vůbec nezveřejnily. Kdo z vás ví, že v roce 1976 postihlo Čínu zemětřesení, jemuž padlo za oběť zhruba čtvrt milionu lidí? Nedávné zemětřesení a tsunami v Japonsku jsme přitom mohli sledovat v podstatě v přímém přenosu. Dnes leží informace volně na informační dálnici, takže zatímco v roce 1986 po výbuchu reaktoru v Černobylu Češi vesele sbírali radioaktivní houby, po havárii ve Fukušimě (s daleko menšími úniky radiace a vzdáleností přes půl zeměkoule) se někteří obávají ozáření a těmito obavami zaplňují internetové diskuze. Je důležité si zdroje informací vybírat a hlavně používat zdravý rozum – ne všemu lze na 100% věřit a zprávy je třeba přijímat i kriticky a se zdravým selským rozumem.
Dalším zdrojem naštvanosti je politické handrkování (tomu jsem se věnoval i v jiných příspěvcích), korupce a tunelování. Jsou to určitě závažné problémy, ale tyto jevy se v různé míře vyskytují i v jiných zemích, a přitom se jejich obyvatelé nedají tolik znechutit (tím rozhodně nechci naznačit, že se má v tomto směru rezignovat na nápravu).
Myslím, že na svět je třeba dívat se s optimismem. Opravdu nežijeme ve špatné době ani ve špatné zemi. Stačí se podívat do historie o několik desítek nebo stovek let zpátky nebo se geograficky posunout o pár tisíc kilometrů na jih nebo východ. Míra bezpečí, pohodlí a materiálního dostatku, kterou máme „tady a teď“ k dispozici, je neporovnatelná. Co se týká „materiálna“, patříme mezi dejme tomu pětinu nejbohatších obyvatel na světě. Bohužel naše „duchovno“ na toto asi není připraveno, protože podle jakýchsi výzkumů jsou nejšťastnější obyvatelé právě některých zemí, které patří k nejchudším. Možná právě kvůli našemu solidnímu hmotnému zabezpečení máme tendenci říkat si, že „dobře už bylo“.
Snažím se být optimista. Prostě nechci se dívat se na napůl vypitý půllitr piva jako na poloprázdný, ale na poloplný. Lidem mám tendenci spíš věřit, naopak nedůvěřuji nejrůznějším spikleneckým teoriím. Věřím, že většina politiků se opravdu snaží tuto zemi vést správným směrem a jejich nesváry jsou spíš dané neschopností se domluvit. Věřím, že většina podnikatelů a obchodníků je poctivá a že zaměstnavatelé si svých zaměstnanců váží a naopak že zaměstnanci se snaží, aby byli svému zaměstnavateli (a tím i společnosti) co platní.
Každý žijeme svůj soukromý život sami a máme ho ve svých rukou. Můžeme se věnovat svým koníčkům, vybírat si své přátele, vychovávat děti, bavit se, setkávat se s příbuznými, cestovat, sportovat... prostě vytvořit si svůj svět tak, abychom se v něm cítili dobře. Pak na nás budou doléhat starosti toho „velkého“ světa daleko méně. Je prostě potřeba zbavit se tolik rozšířeného škarohlídství.
Podle jakéhosi dalšího výzkumu jsou nejšťastnější ti lidé, kteří jsou spokojeni s tím, co mají. Kdybychom se podle toho řídili, asi bychom nebyli po technické stránce tak daleko, jako jsme dnes, ale možná bychom byli daleko spokojenější. Jeden z Murphyho zákonů říká, že „optimista je jenom špatně informovaný pesimista“. Já jenom dodám, že je důležité být hlavně realista.
