Poměrně značná část investic (a nejenom investic) v naší republice i v celé EU je závislá na dotacích. Princip je asi všeobecně poměrně známý. Část finančních toků státu, EU, kraje atd. je odkloněna od standardních cest a administrativně přidělována jednotlivým žadatelům na různé konkrétní účely. Žadatelé, pokud splní podmínky a jsou vybráni, musejí použít přidělené prostředky ke schválenému účelu, přičemž jsou podrobováni kontrole splnění těchto podmínek.
Je třeba předem říct, že tyto peníze nespadnou z nebe, jak je to občas prezentováno. Jsou to peníze, které získal stát z našich daní. Přispíváme i do pokladny EU, takže u evropských dotací se částečně jedná i o naše peníze, i když je principielně úplně jedno, jestli jsou to peníze daňového poplatníka z Německa, Slovenska nebo Česka. Celkově jsem se nad principem tohoto systému zamýšlel v souvislosti s velkou investicí, která nám probíhala přímo „pod nosem“ – rekonstrukcí dobrovického náměstí a muzei (celkový rozsah těchto dvou akcí je přes 200 mil. Kč, tedy zhruba čtyřnásobek celého ročního rozpočtu města Dobrovice). K celému systému mám několik podstatných výhrad:
Neprůhledndnost
Při přidělování dotací dochází k posuzování jednotlivých žádostí. Málokdy je ideální případ, kdy je dostatek prostředků a proto každý, kdo splní podmínky, dotaci získá. A pokud do nějakého rozhodovacího procesu vstoupí subjektivní rozhodování, je vždy možnost jeho ovlivnění. Nemusí se jednat přímo o úplatky, často se jedná o různé známosti, preferování podle členství v politických stranách, nebo přímo síť služeb a protislužeb. Určité náznaky můžeme vidět v reportážích investigativních novinářů, ale věřím, že pod povrchem se jedná o dost rozšířený jev.
Pokřivení trhu
Dotační tituly jsou vypisovány k určitému účelu. Například nedávno byly uvolněny peníze na rekonstrukce městských center. Spočítejme jenom na mladoboleslavsku, kolik mnohdy megalomanských rekonstrukcí se rozběhlo: Mladá Boleslav, Bělá pod Bezdězem, Benátky nad Jizerou, Mnichovo Hradiště, Dobrovice. Celkový rozsah je v řádu stovek miliónů korun. Přijde mi logické, že důsledkem takového nárůstu poptávky po stavebních pracích dojde k nárůstu jejich ceny. Navíc firmy mohou mít nedostatečné kapacity, takže buď se do výběrových řízení nehlásí (což snižuje konkurenci a tím zvyšuje cenu), nebo musí počítat s více subdodavateli (což se určitě opět projeví na ceně).
Nehospodárnost
Nejlepší bude uvést teoretický příklad ze života. Mám starší Felicii, která mi dobře slouží, ale už se přeci jenom poohlížím po něčem novějším, spolehlivějším atd. Jako dobré řešení se mi jeví Fabie Combi. Najednou se ale vyskytne možnost, že se mi sousedi složí na 92,5 % ceny vozu, takže bych byl hloupý, kdybych to ho nevyužil. Výsledkem je, že mi v garáži bude stát Jaguar – což je sice krásné, ale na ježdění do práce naprosto zbytečné, navíc mě bude stát provoz a údržba spoustu dalších peněz. Podobně je to s dotacemi – příjemce prostě počítá s tím, že dostane peníze „zadarmo“ a podle toho s nimi nakládá.
Dalším aspektem je, že poměrně velká část prostředků je spotřebována vlastním aparátem, který se stará o přerozdělování finančních prostředků.
Další možné problémy
Dotace je udělována až po ukončení a kontrole investiční akce, takže investor je nucen čerpat různé více či méně výhodné úvěry, protože málokdo má na investice většího rozsahu dostatečné finanční krytí. To je samozřejmě výhodné pro finanční ústavy, méně už pro investory. Pokud nakonec nedojde k vyplacení dotace z důvodů porušení podmínek (mnohdy pouze administrativními nedopatřeními, v minulosti byly problémy například i v Mladé Boleslavi s dotacemi na výstavbu bytů v Jičínské ulici), může to přivést řadu měst a obcí do neřešitelné situace.
Dokážu si také představit, že ve výběrových řízeních jsou firmy ochotny získat výhodu různými nefér praktikami (známá „karlovarská losovačka“, vazby na místní politiky, „všimné“, dárky, úplatky...), což samozřejmě opět navyšuje cenu a navíc dává špatný signál veřejnosti.
Při samotném provádění staveb se často vyskytují vícenáklady. Mohou se vyskytnout komplikace, kvůli kterým je potřeba změnit projekt a stavební postupy, což se prodraží. Mám ale pocit, že provádějící firmy tohoto často zneužívají – prostě jdou do výběrového řízení s nižší cenou a počítají s tím, že se „zahojí“ právě tímto způsobem. I když nemusí jít v absolutních číslech o velké částky, mohou se přesto stát pro investora problémem. Například v Dobrovici měla činit dotace na rekonstrukci náměstí 38 mil. Kč a podíl města 3 mil. Kč, ovšem podle mých informací budou vícepráce stát další cca 4 mil. Kč, takže podíl města bude nakonec více než dvojnásobný!
Jak z toho ven?
Podle mého názoru je jedinou cestou snížit maximálně přerozdělování. Nechat peníze tam, kde se vydělávají (občanovi, obci, městu, kraji...) a ten ať s nimi hospodaří podle svého, protože nejlépe ví, kde je potřebuje. My jako občané-voliči můžeme toto ovlivnit tím, že budeme volit strany, které mají snížení přerozdělování ve svém volebním programu. Dotace používat pouze v případě opravdu silného veřejného zájmu (např. pro kulturní památky), a to s maximální veřejnou kontrolou. Je spousta příkladů, kdy je udělení dotace minimálně eticky sporné (golfové hřiště nedaleko Brna, nedaleký luxusní zámecký hotel ve Mcelích, Vlčkova aféra atd.)
Poznámka: Tyto moje úvahy jsou obecné. Nemám sebemenší náznak, že by se některé z uvedených nešvarů vyskytly během investičních akcí v Dobrovici. Myslím, že ve vedení města sedí poctiví lidé a i když s jejich rozhodováním nemusíme někdy souhlasit, v tomto ohledu nemám pochybnosti.
