Srážky v Úhercích za posledních 10 let

Už deset let měřím množství srážek. Používám nádobkový srážkoměr, v zimním období kvůli ochraně proti zamrznutí a prasknutí používám plastovou PET nádobku stejného průměru (po rozehřátí sněhu měřím objem zase pomocí srážkoměru, takže přesnost je zachována). Deset let není dlouhá doba, ale určitý obrázek už přináší.

Kromě toho měřím i další meteorologické údaje pomocí poloprofesionální meteostanice, ale protože výsledky jsou náročnější na zpracování, uveřejním je později.

Loňský rok byl druhý nejsušší za dobu měření, ale vzhledem k tomu, že léto nebylo příliš teplé, příroda si s tím poradila bez problémů.

 

Výsledky jsou v následující tabulce:

Osadní výbor - jak to bylo a jak bude

Volby do místních zastupitelstev jsou za námi, pomalu tedy končí funkční období našeho osadního výboru. Protože jsem se rozhodl ukončit svoje veřejné aktivity, chtěl bych trochu rekapitulovat minulých osm let svým pohledem.

Do prvního čtyřletého období jsem spadnul rovnýma nohama, aniž bych vlastně chtěl. Předchozí předsedkyně osadního výboru paní Voloviková ve své funkci končila a sháněla nástupce. Protože jsme v té době s manželkou zakládali webové stránky obce uherce.unas.cz, oslovila i mě. Slíbil jsem jí, že bych případně pracoval jako řadový člen výboru, protože jako „naplavenina“ jsem se k tomu rozhodně necítil oprávněný. Po čase následoval šok, když mi přišlo z městského úřadu oficiální jmenování předsedou OV. Vnímal jsem to jako podraz, nicméně jsem nechtěl komplikovat situaci (změnu by muselo schvalovat zastupitelstvo) a nějak se s tím smířil. Na začátku jsem se zabýval hlavně viditelnými drobnostmi – vyražená výplň dveří u kapličky, oprava prasklin v její omítce, montáž chybějícího okapového svodu na zastávce, oprava vývěsky, oprava a nátěr laviček atd. Zároveň jsme začali zpracovávat podklady pro opravy a investice – návrhů bylo tolik, že by vyčerpaly rozpočet celé Dobrovice na několik let. Přidalo se i řešení běžných provozních záležitostí, jako zajišťování oprav chodníků poničených neukázněnými řidiči nákladních aut, nabouraná obecní budova nebo zábradlí na návsi, údržba zelených ploch (často ve spolupráci se zahrádkáři), čištění koupaliště (hasiči), jednání ohledně zajištění prodeje smíšeného zboží, sledování spotřeby energií, dříve spolupořadatelství festivalu Fadrhonsova Dobrovice atd. Protože mi přišlo zbytečné udržovat dvě minimálně využívané budovy (bývalý obecní úřad a knihovna), přestěhovali jsme knihovnu do obecní budovy a bývalou knihovnu se podařilo prodat. Nový majitel právě nyní po letech dokončuje úpravy. Získaný zhruba půl milion korun byl investovaný do zateplení a rekonstrukce prodejny, do které se i díky tomu podařilo získat dlouhodobého nájemce po vypovězení smlouvy předchozí nájemkyní.

Aby bylo zřejmé, jaké problémy vnímáme v Úhercích jako podstatné, vytvořili jsme anketu, ve které se mohli spoluobčané vyjádřit k jakémukoliv tématu. Reakce na tuto anketu způsobila první trhlinu v mojí víře v zájem občanů o své okolí. Ačkoliv bylo rozneseno přes 120 anketních lístků, vrátilo se jich pouze 8...

Kapitolou sama pro sebe byla mládež a klubovna. Po vystěhování knihovny jsme poskytli ke scházení omladiny budovu bývalé knihovny a materiál k vymalování. Při následujících kontrolách jsem zjistil, že se vnitřek stal skladištěm starého nábytku, který se postupně měnil v trosky – to samé postihlo i třeba i vnitřní dveře. Vzhledem k devastování majetku a nebezpečí zejména požáru (kouření přes výslovný zákaz) i zranění (mládež lezla přes střechu přístavku i na nezajištěnou půdu) byla zápůjčka ukončena. Situace se opakovala i u klubovny v hasičárně. Místní mládežníci se vůbec starají o náplň naší práce. Poničili opravené a natřené lavičky, počmárali zastávku, rozřezali lana na šplhací věži, zajistili lepší větrání zastávky tím, že rozbili okna, o nepořádku v okolí jejich shromažďování ani nemluvě… Když si chtěli přivydělat, nabídli se vymalovat zastávku. Byl jsem za to rád, protože jsem si říkal, že by se potom mohli chovat k obecnímu majetku lépe. Po několika dnech jsem přistihnul jednoho z brigádníků, jak zdobí čerstvě vymalovanou stěnu nějakými nápisy – co k tomu dodat… Jiní dva výtečníci projevili zájem o brigádu na sekání trávy. Nafasovali sekačku a ze svého jsem jim dal tisícovku jako zálohu na benzín s tím, že mi budou dávat účtenky a já si je vyúčtuji na MÚ. Donesli účtenky za asi čtyři stovky, se sekáním sekli a zbytek peněz jsem už nikdy neviděl. Aspoň že vrátili sekačku… Po asi dvě sezóny pro nás brigádnicky pracovala Ukrajinka Natálka, na kterou si většina z nás určitě pamatuje. Bohužel se po jejím odchodu nepodařilo najít následovníka. Situace s údržbou obecních ploch se zlepšila po volbách v roce 2010 a nástupu nového vedení města a vedoucího technického střediska pana Coufala. Zatímco dříve jsme byli osočováni, že nejsme schopni sehnat brigádníka na sekání trávy (což se opravdu přes opakovanou snahu nepodařilo) a každé posekání a jakákoliv činnost musely být urgovány, nyní vše funguje daleko lépe. Samozřejmě nejsou kapacity na to, aby byl všude golfový trávník, ale základní údržba je myslím zajištěna solidně.

Jako jedna z nejpříjemnějších „povinností“ se ukázaly návštěvy spoluobčanů při příležitosti jejich životních jubileí. Většina jubilantů se vzhledem k jejich věku těšila obdivuhodné fyzické i duševní kondici a životními zkušenostmi, takže posezení byla vždy velmi příjemná (doufám, že pro obě strany). Spousta dalších povinností byla spíš rutinní – roznos do schránek (Dobrovicko, informační materiály, volební lístky), hlášení rozhlasu, zajišťování vytápění pro výpůjční hodiny knihovny, kontrola a inventury obecního majetku, příprava volební místnosti atd. Občas bylo potřeba vyjádřit se k některým záležitostem třeba na výzvu MÚ nebo soudů, kontaktovat například správce komunikací nebo jiné instituce. Čilá obousměrná komunikace probíhala s MÚ Dobrovice. Za osm let činnosti našeho OV mám v archivu cca. 340 e-mailů a 220 dokumentů, skenů a fotografií, celkem zhruba 100 MB dat. Musím vyzdvihnout, že všichni referenti na MÚ vždy jednali vstřícně, jejich práce myslím odpovídá představám o úředníkovi na svém místě. Během let jsem se zúčastnil také zhruba čtyřiceti zasedání zastupitelstva města – první čtyři roky vedla město ČSSD a pan starosta Hrobník, druhé funkční období koalice v čele s paní starostkou Bímová. Toto druhé funkční období se mi zdálo z hlediska postavení místních částí o dost příznivější. Do vzájemné komunikace byl vnesený systém dvou každoročních schůzek předsedů všech OV s vedením města, kde se určovaly priority investic do jednotlivých obcí a byly diskutovány všechny problémy. Zastupitelstvo jako celek se mi vždy jevilo jako společenství lidí, kterým jde o společnou věc – rozvoj města, a to bez nějakého zbytečného politikaření. I když se názory někdy různily, nikdy nedošlo k žádnému zásadnímu rozkolu. Je třeba ocenit, že se vždy investovalo rozumně bez podstatného zadlužování. Dá se říct, že město je řízeno v rámci reálných možností dobře. Bohužel zájem spoluobčanů o jednání zastupitelstva je mizivý. Totéž platí o setkáních ouřečáků s představiteli města v hostinci U Kožicha, které jsme původně chtěli pořádat každý rok, ale když účast po dvou letech poklesla na devět (!) občanů, pro nezájem jsme od záměru ustoupili. Zvítězila „mlčící většina“ (případně ti po straně brblající).

Pokud už někdy vznikla nějaká aktivita občanů, dost často probíhala „pirátskou“ formou bez jakékoliv koordinace. Zahrádkáři se domluvili s MÚ, že upraví sad nad hřbitovem, ale nebyla jasně určena následná údržba, s čímž se obrátili na mě. Obě strany samozřejmě tvrdily, že sekání má zajišťovat druhá… Další podobnou akcí bylo posílení přítoku do brůdku. Manipulace s průtokem způsobila částečné ucpání potrubí a část pramene odtéká přes zahradu u Jonášových, což dodnes není vyřešeno. Na nejvyšší míru mě rozlítili hasiči, když sekačku zapůjčenou k sekání tréninkové plochy u koupaliště vrátili v takovém stavu, že hrozilo, že jakožto osoba hmotně zodpovědná budu hradit její opravu. Přes to všechno jsem ovšem rád, když kdokoliv přijde s nějakou aktivitou, ale vždy je potřeba věc projednat, protože věci často nebývají tak jednoduché, jak se zdají.

Co se týká výhledu do budoucnosti, poněkud jsme se pohnuli v přípravě spojení pro pěší, popř. cyklisty, směrem do Dobrovice. Pozemky Na Spravedlnosti odkoupila společnost Tereos TTD a veřejně ústy svého generálního ředitele p. Reinbergra vyjádřila zájem na vybudování chodníku, ovšem v souvislosti s plánovanou výstavbou obytných budov. Část navazujících pozemků získal pan Verner, který je rovněž záměru nakloněn. Paní starostka Bímová přislíbila, že v případě odkladu výstavby ze strany Tereosu by se vybudovalo alespoň provizorní řešení v té nejnepřehlednější části, kde nyní vyúsťuje první úsek chodníku. Dále se otevírá téma splaškové kanalizace, měl by být zpracován projekt, aby byla připravena realizace pro případ získání dotace. Také by měl být rekonstruován chodník směrem na Semčice a hřbitovní zeď. Bohužel byl smeten ze stolu návrh na celoplošnou opravu bočních ulic směrem na Semčice. Není ovšem úplně jasné, jak se všemi těmito záměry naloží nové vedení města.

Protože jsem se po letech boje s větrnými mlýny začal cítit rezignovaný a „vyhořelý“, nastal správný čas dát příležitost následovníkům. Nejsem žádný charismatický vůdce, jako technikovi mi spíš vyhovuje koncepční práce, což se zde však příliš nedá uplatnit. Vzhledem k okrajové poloze bydliště se také cítím trochu odříznutý od dění v „centru“, do hospody nechodím hlavně kvůli dusivé atmosféře způsobené spalováním a inhalací tabáku – a člověku pak chybí informace... Nedávné volby se pro Úherce ukázaly být velmi úspěšnými, budeme mít v patnáctičlenném zastupitelstvu tři zástupce. Ovšem je třeba mít na zřeteli, že reálné ekonomické možnosti jsou poměrně jasně dané, takže ani nyní se metra do Dobrovice asi nedočkáme… Těším se, až se nebudu při každém zazvonění lekat, kdo zase do čeho naboural, co poničili vandalové, kde vzniká nějaká černá skládka atd. Hodně mě deprimovala i bezohlednost mnoha místních občanů – rozježděné travnaté plochy, využívání veřejných prostranství jako dočasné nebo i trvalé skládky, netřídění odpadů, nepořádek u kontejnerů, poničení nově opravených komunikací těžkou technikou... Velkým nešvarem je porušování zákazu vjezdu nákladních vozidel na náves, které devastují plochu i chodník u zastávky. Mrzí mě i značný nezájem lidí o cokoliv, co je za jejich plotem. Pokud se mi totiž něco nelíbí a nechám si to pro sebe, s největší pravděpodobností se tím nikdo zabývat nebude… Naopak pár věcí, které nás už dlouho trápily, se podařilo vyřešit – zejména celoplošná oprava tří místních komunikací, vybudování a oprava dvou úseků chodníků, výstup na zastávce (směrem na Semčice), oprava kaple na hřbitově, rekonstrukce opěrné zdi v ulici nad bývalou knihovnou, oprava několika vpustí dešťové kanalizace a její revize a vyčištění, rozšíření veřejného osvětlení, již zmíněná rekonstrukce prodejny, postupné rozšiřování počtu herních prvků na návsi...

Jsem moc rád, že mi práce v osadním výboru dala možnost důkladně poznat svoje spoluobčany tak, jak by to asi jiným způsobem nebylo možné. Měl jsem možnost seznámit se s mnoha příjemnými lidmi i těmi, kteří jsou vždy ochotni podat pomocnou ruku. Poděkovat bych chtěl zejména těm, kteří se na činnosti osadního výboru nejvíce podíleli. Hodně často vzpomínám na Miloše Líbu, jehož optimismus a ochota vždy pomoci mi hodně chybí. Dále Ivě Musilové, která často působila jako hromosvod a zároveň jako hlásná trouba (téměř doslova). Dalšími zapojenými byli Martina Chumlenová, Marek Žid, Jarda Bureš a do svého odstěhování i Zuzana Fenclová (Horáčková, dříve Hložková). Bohužel někteří jiní členové vůbec o činnost nejevili zájem. Hodně práce odvedli i hasiči a zahrádkáři, i spousta z vás, kteří třeba „pouze“ sekají trávník před svým plotem. Hodně elánu a pevné nervy přeji členům nového osadního výboru, kterým samozřejmě v případě zájmu rád podle svých možností pomohu v začátku při jejich práci. 

Podle předběžné dohody by měl sedmičlenný osadní výbor pracovat ve složení Iva Musilová - předsedkyně, Martina Chumlenová, Milan Antošek, Václav Novotný, Hana Hlaváčová, Jan Reitr a bude doplněn ještě jedním členem. Tak ať se jim daří...

Meteorologické údaje - 2011 až 2013

Zde jsou souhrnné meteorologické údaje měřené v Úhercích v letech 2011 až 2013.
Koho zajímá pozadí měření, příspěvek je zde.

Máme nového prezidenta

Už známe výsledky první přímé volby prezidenta v ČR. Miloš Zeman zvítězil i v naší obci, i když s daleko těsnějším výsledkem než celostátně. Můj kandidát to nebyl, daleko raději bych na Hradě viděl třeba Zuzanu Roithovou nebo Přemysla Sobotku - ovšem dát jim v prvním kole voleb hlas znamenalo totéž jako hodit ho do koše. Tudíž mojí volbou rozumu se stal Karel Schwarzenberg a jsem rád, že celou kampaň zvládl s noblesou a bez podpásových úderů, což se o jeho soupeři rozhodně říci nedá. Myslím, že byl vítězi důstojným soupeřem.

Na začátku kampaně jsem si říkal, že Miloš Zeman by snad pro mě mohl být akceptovatelnou osobností. To bylo ovšem jenom tím, že o něm dlouho nebylo moc slyšet a pouze občas vylezl ze své nory na Vysočině, pronesl nějaké moudro a zase zalezl. Po pár předvolebních vystoupeních se ale vynořil starý Miloš Zeman - všechny poučující, překrucující fakta, populistický a neschopný sebereflexe za své minulé chyby. Jako jediný kladný efekt snad beru jeho humor, který ovšem používá často nevybíravě ke zesměšňování svých oponentů, případně novinářů.

Dost mě zklamal i Václav Klaus, který by si myslím vůbec neměl dovolit do volby svého nástupce zasahovat. Ovšem svého dřívějšího politického protihráče (nebo spoluhráče?) podpořil a tím oživil obraz opoziční smlouvy, která byla prvopočátkem dnešního marasmu přidělování různých lukrativních postů politickým kamarádíčkům.

Největší rozdíl mezi VK a MZ bude určitě ve vztahu k EU. Zatímco Klausův odpor ke stále větší integraci Evropy je téměř hysterický, Zemanovi se jako většině socialistů tato myšlenka zamlouvá - otázkou je, jestli je to ku prospěchu ČR, nebo nikoliv.

Na Hradě jsme tedy vyměnili jednoho samolibého ješitu druhým a já doufám, že se za něj aspoň nebudu muset stydět...

Co nám padá na hlavu...

Už několik let sleduji počasí. Zpočátku jsem pouze měřil srážky pomocí jednoduchého plastového srážkoměru, později jsem si pořídil poloprofesionální meteorologickou stanici s ukládáním datových záznamů. Následující data pocházejí ze záznamů měření srážkoměrem, zpracovaná data z meteostanice přidám později.

Data jsou sumarizována po měsících a jednoduše statisticky zpracována (měsíční a roční průměry a odchylky od průměrů). Časové období je sice poměrně krátké (od r. 2004), ale určitý obrázek snad dává. Dlouhodobější statistiky z nedalekých Semčic jsou k dispozici na portále Českého hydrometeorologického ústavu.

Naše soužití s cukrovarem (a lihovarem)

V Úhercích bydlím dvanáct let. Během této relativně krátké doby si nejde nevšimnout, jak je okolí ovlivněno činností největšího podniku – cukrovaru a lihovaru v Dobrovici. Jenom z vyprávění znám dobu, kdy zdrojem energie v cukrovaru bylo uhlí a široké okolí bylo obtěžováno spadem prachu a sazí. V roce 1993 byla provedena plynofikace cukrovaru (a díky tomu i města a přilehlých obcí), což byl určitě obrovský skok, který odstranil jeden velký problém. Cukerná kampaň probíhala od září do prosince a dávala o sobě vědět množstvím kouřících náklaďáků s řepou, zablácenými silnicemi, nasládlým zápachem z cukrovaru nebo štiplavým zápachem z „kálků“.

Cukrovar byl vždy dominantním podnikem v Dobrovici a okolí, jeho historie sahá do roku 1831 a v minulosti zaměstnával přímo kolem tisíce lidí a další tisíce nepřímo – hlavně dodavatele řepy. Dědictvím této doby je bohužel jeho umístění v centru Dobrovice, což je zejména pro její obyvatele zatěžující. Nicméně neoddiskutovatelným faktem je, že přes veškeré výhrady, které můžeme k činnosti podniku mít, se vedení cukrovaru snaží i pod tlakem veřejného mínění nejpalčivější problémy řešit. Na silnicích už nepotkáváme supící Tatry 148 s návěsem, ze kterých padá řepa – ke svozu jsou používány moderní vícenápravové soupravy s velkoobjemovými návěsy, které působí nižší tlaky na vozovku a tím ji méně poškozují. Společnost Tereos TTD také přispívá na opravy místních silnic, které používá ke svozu řepy. V Úhercích jsme na tomto značně vydělali, protože před několika lety byla průběžná silnice celoplošně zrekonstruována a nakonec vypadla ze svozových tras, takže náklaďáky s řepou potkáme v obci pouze výjimečně, pokud je zrovna pěstována v bezprostředním okolí. Hluk vlastního cukrovaru je u nás slyšitelný zejména při západních směrech větru, ale myslím, že není obtěžující – s ním mají problémy spíše obyvatelé Dobrovice, i když i tam dochází k postupnému zlepšování situace. Podobně jsme neocenili ani letošní výstavbu nového skrápěcího komína, který odstranil spad prachu ze sušárny řízků. Dominantním jevem, který obtěžuje poměrně široké okolí cukrovaru, je zápach.

K radikální změně došlo v roce 2006, kdy zahájil provoz lihovar. Zatímco předtím se zátěž hlukem a zápachem koncentrovala do oněch zhruba tří měsíců před koncem roku (s čímž se asi většina obyvatel tak nějak smířila), výroba lihu z cukrového sirobu probíhá během téměř celého roku. I když jsme před touto investicí byli ujišťováni, že technologie výroby lihu je dokonale zvládnutá a nebude zatěžovat okolí, opak byl pravdou. I u nás při určitém směru větru cítíme více či méně obtěžující zápach.

22. listopadu 2012 pořádala společnost Tereos TTD v sále dobrovických muzeí setkání s občany, kde prezentovala investici, která by měla problém se zápachem definitivně odstranit. Podle dosavadních zjištění jsou zdroje zápachu dva. Jednak tzv. výpalky (neboli zbytek po destilaci zkvašené cukerné šťávy po oddestilování lihu), které se dále zahušťují a používají se jako hnojivo, jednak biologické znečištění v prací vodě, které se samovolnými procesy rozkládá (neboli ony zmíněné „kálky“). Řešením by mělo výt využití obou těchto zdrojů biologického odpadu k výrobě bioplynu s podílem 70 až 80% metanu – tedy hodně se blížícímu zemnímu plynu. Proces by měl probíhat ve dvou uzavřených bioreaktorech, kde by anaerobní bakterie rozkládaly biologické zbytky a bioplyn by byl používán jako zdroj energie pro cukrovar. Během cukerné kampaně by z tohoto zdroje mělo být pokryto zhruba 10% spotřeby energie, mimo kampaň pak 100% (cukrovar má vlastní elektrický generátor). Jedná se o špičkovou technologii a investici přesahující 300 miliónů Kč. Zařízení bude umístěno v prostoru mezi areálem cukrovaru, firmou MOSOLF a velkou usazovací nádrží.

Stručně k průběhu vlastního setkání s občany. Prezentaci provedl generální ředitel společnosti Tereos TTD Oldřich Reinberger. Nejprve uvedl čísla týkající se společnosti – takže na promítacím plátně jsme si mohli přečíst údaje o stovkách zaměstnanců, desítkách tisíc hektarů zemědělské půdy, milionech tun cukrové řepy, statisících tun cukru a metrů krychlových etanolu. Následovala pasáž týkající se zátěže životního prostředí a kroků k jejímu snižování. Potom byl představen vlastní záměr výstavby čističky, který prezentoval ředitel dodavatelské firmy. Z uváděných informací a referencí mám pocit, že by se opravdu mohlo jednat o řešení, které bude mít velký pozitivní dopad. Jenom pro zajímavost – schopnost čištění udávaná v jednotkách EO (=ekvivalent znečištění produkovaný jedním obyvatelem) je asi 1,4 milionu, takže by čistička byla teoreticky schopná vyčistit odpadní vody téměř celé Prahy! K mému překvapení se nekonala žádná bouřlivá diskuze, o vyjádření byl požádán vysokoškolský profesor zabývající se touto problematikou (vyjádřil se kladně), upřesňující příspěvek měl pan Dytrych (předseda komise pro životní prostředí při MÚ), vystoupil i soukromý zemědělec (zdůraznil důležitost cukrovaru a lihovaru jako odběratele zemědělských výpěstků) a tuším dva příspěvky měli občané (jeden se vůbec netýkal této problematiky, ale zápachu z prasečí farmy Libichov). Celkově se podle mého názoru jednalo o dobře připravenou public relations akci ze strany cukrovaru, kde se díky pasivitě občanů v podstatě hrálo na jednu branku – přitom všichni víme, že spoustě lidí leží cukrovar „v žaludku“. Nikoho z Úherců jsem bohužel nezaregistroval (tím nechci říct, že tam nikdo nebyl…)

Já osobně považuji dřívější rozhodnutí o umístění lihovaru do areálu uprostřed města za nešťastné. Přineslo to mnoho problémů a spoustu zlé krve a po šesti letech slibů (a koneckonců i činů) ze strany Tereos TTD není výsledek snažení nijak zásadní. Zdá se mi, že naopak po počátečních problémech a následnému pozitivnímu trendu došlo zejména v letošním roce ke zhoršení, které mohou potvrdit naše nosy. Jako technikovi je mi zřejmé, že provozovat zařízení takového rozsahu není legrace a že každá technologie potřebuje odladění, ale dosavadní investice se do velké míry míjely účinkem. Společnost prohospodařila zbytky důvěry občanů a nezbývá než doufat, že prezentované řešení opravdu zásadně situaci zlepší. Rád bych, aby jediným vlivem, který na můj život bude lihovar mít, bude pohled na západ slunce nad oblakem páry nad dobrovickými komíny…

Volby 2012

Volby do krajských zastupitelstev a senátu jsou za námi. Jak dopadly už asi všichni vědí, pokud by někoho zajímaly výsledky konkrétněji, zde je odkaz na výsledky na dobrovicku (krajské zastupitelstvo, senát - Úherce jsou okrsek č.9). Podle mě žádný podstatný vliv na náš život mít nebudou. Krajské zastupitelstvo stejně musí pracovat v rámci pevných mantinelů a doufám, že výstřelky běžné za předchozího hejtmana t.č. ve vazbě už se nebudou opakovat. Tehdy úmyslně zdržoval podepisování důležitých projektů a tím "trestal" podle jeho názoru nepohodlné starosty a všeobecně známé jsou i další výstřelky. Vliv senátu je poměrně zanedbatelný, i když v dnešní situaci s chatrnou většinou vládní koalice v dolní komoře parlamentu může okopávat kotníky trošku účinněji. Vliv komunistů na krajské úrovni roste, ale z celorepublikového hlediska není podstatný. Vytvářejí si ale jakousi pátou kolonu a jsem zvědavý, co můžeme čekat, až se dostanou do vlády. A to si pišme, že se tam díky socdem dostanou. Jenom doufám, že si nebudu
muset hledat vhodnou zemi pro emigraci...

Hlavním poselstvím voleb byla naštvanost občanů vůči současnému vedení státu (čemuž se ani nedá divit). Myslím, že by byl zvolen i kačer Donald, pokud by kandidoval proti někomu z koaliční strany (příkladem je třeba mediální exhibicionista Tomio Okamura). Pokud se jedná o silné osobnosti, pak by mohly plnit funkci senátu tak, jak byla asi původně zamýšlena.
Já osobně z výsledků voleb velkou radost nemám, ale nezbývá, než se s nimi smířit jako s vůlí prosazenou většinou občanů (tedy aspoń většinou z těch asi 36% procent voličů, kteří se vůbec obtěžovali k volebním urnám přijít). Bohužel vládnoucí koalici se podařilo tak znemožnit a zdiskreditovat, že důvěryhodnost pravicových myšlenek je nabourána na řadu let...