Co nám padá na hlavu...

Už několik let sleduji počasí. Zpočátku jsem pouze měřil srážky pomocí jednoduchého plastového srážkoměru, později jsem si pořídil poloprofesionální meteorologickou stanici s ukládáním datových záznamů. Následující data pocházejí ze záznamů měření srážkoměrem, zpracovaná data z meteostanice přidám později.

Data jsou sumarizována po měsících a jednoduše statisticky zpracována (měsíční a roční průměry a odchylky od průměrů). Časové období je sice poměrně krátké (od r. 2004), ale určitý obrázek snad dává. Dlouhodobější statistiky z nedalekých Semčic jsou k dispozici na portále Českého hydrometeorologického ústavu.

Naše soužití s cukrovarem (a lihovarem)

V Úhercích bydlím dvanáct let. Během této relativně krátké doby si nejde nevšimnout, jak je okolí ovlivněno činností největšího podniku – cukrovaru a lihovaru v Dobrovici. Jenom z vyprávění znám dobu, kdy zdrojem energie v cukrovaru bylo uhlí a široké okolí bylo obtěžováno spadem prachu a sazí. V roce 1993 byla provedena plynofikace cukrovaru (a díky tomu i města a přilehlých obcí), což byl určitě obrovský skok, který odstranil jeden velký problém. Cukerná kampaň probíhala od září do prosince a dávala o sobě vědět množstvím kouřících náklaďáků s řepou, zablácenými silnicemi, nasládlým zápachem z cukrovaru nebo štiplavým zápachem z „kálků“.

Cukrovar byl vždy dominantním podnikem v Dobrovici a okolí, jeho historie sahá do roku 1831 a v minulosti zaměstnával přímo kolem tisíce lidí a další tisíce nepřímo – hlavně dodavatele řepy. Dědictvím této doby je bohužel jeho umístění v centru Dobrovice, což je zejména pro její obyvatele zatěžující. Nicméně neoddiskutovatelným faktem je, že přes veškeré výhrady, které můžeme k činnosti podniku mít, se vedení cukrovaru snaží i pod tlakem veřejného mínění nejpalčivější problémy řešit. Na silnicích už nepotkáváme supící Tatry 148 s návěsem, ze kterých padá řepa – ke svozu jsou používány moderní vícenápravové soupravy s velkoobjemovými návěsy, které působí nižší tlaky na vozovku a tím ji méně poškozují. Společnost Tereos TTD také přispívá na opravy místních silnic, které používá ke svozu řepy. V Úhercích jsme na tomto značně vydělali, protože před několika lety byla průběžná silnice celoplošně zrekonstruována a nakonec vypadla ze svozových tras, takže náklaďáky s řepou potkáme v obci pouze výjimečně, pokud je zrovna pěstována v bezprostředním okolí. Hluk vlastního cukrovaru je u nás slyšitelný zejména při západních směrech větru, ale myslím, že není obtěžující – s ním mají problémy spíše obyvatelé Dobrovice, i když i tam dochází k postupnému zlepšování situace. Podobně jsme neocenili ani letošní výstavbu nového skrápěcího komína, který odstranil spad prachu ze sušárny řízků. Dominantním jevem, který obtěžuje poměrně široké okolí cukrovaru, je zápach.

K radikální změně došlo v roce 2006, kdy zahájil provoz lihovar. Zatímco předtím se zátěž hlukem a zápachem koncentrovala do oněch zhruba tří měsíců před koncem roku (s čímž se asi většina obyvatel tak nějak smířila), výroba lihu z cukrového sirobu probíhá během téměř celého roku. I když jsme před touto investicí byli ujišťováni, že technologie výroby lihu je dokonale zvládnutá a nebude zatěžovat okolí, opak byl pravdou. I u nás při určitém směru větru cítíme více či méně obtěžující zápach.

22. listopadu 2012 pořádala společnost Tereos TTD v sále dobrovických muzeí setkání s občany, kde prezentovala investici, která by měla problém se zápachem definitivně odstranit. Podle dosavadních zjištění jsou zdroje zápachu dva. Jednak tzv. výpalky (neboli zbytek po destilaci zkvašené cukerné šťávy po oddestilování lihu), které se dále zahušťují a používají se jako hnojivo, jednak biologické znečištění v prací vodě, které se samovolnými procesy rozkládá (neboli ony zmíněné „kálky“). Řešením by mělo výt využití obou těchto zdrojů biologického odpadu k výrobě bioplynu s podílem 70 až 80% metanu – tedy hodně se blížícímu zemnímu plynu. Proces by měl probíhat ve dvou uzavřených bioreaktorech, kde by anaerobní bakterie rozkládaly biologické zbytky a bioplyn by byl používán jako zdroj energie pro cukrovar. Během cukerné kampaně by z tohoto zdroje mělo být pokryto zhruba 10% spotřeby energie, mimo kampaň pak 100% (cukrovar má vlastní elektrický generátor). Jedná se o špičkovou technologii a investici přesahující 300 miliónů Kč. Zařízení bude umístěno v prostoru mezi areálem cukrovaru, firmou MOSOLF a velkou usazovací nádrží.

Stručně k průběhu vlastního setkání s občany. Prezentaci provedl generální ředitel společnosti Tereos TTD Oldřich Reinberger. Nejprve uvedl čísla týkající se společnosti – takže na promítacím plátně jsme si mohli přečíst údaje o stovkách zaměstnanců, desítkách tisíc hektarů zemědělské půdy, milionech tun cukrové řepy, statisících tun cukru a metrů krychlových etanolu. Následovala pasáž týkající se zátěže životního prostředí a kroků k jejímu snižování. Potom byl představen vlastní záměr výstavby čističky, který prezentoval ředitel dodavatelské firmy. Z uváděných informací a referencí mám pocit, že by se opravdu mohlo jednat o řešení, které bude mít velký pozitivní dopad. Jenom pro zajímavost – schopnost čištění udávaná v jednotkách EO (=ekvivalent znečištění produkovaný jedním obyvatelem) je asi 1,4 milionu, takže by čistička byla teoreticky schopná vyčistit odpadní vody téměř celé Prahy! K mému překvapení se nekonala žádná bouřlivá diskuze, o vyjádření byl požádán vysokoškolský profesor zabývající se touto problematikou (vyjádřil se kladně), upřesňující příspěvek měl pan Dytrych (předseda komise pro životní prostředí při MÚ), vystoupil i soukromý zemědělec (zdůraznil důležitost cukrovaru a lihovaru jako odběratele zemědělských výpěstků) a tuším dva příspěvky měli občané (jeden se vůbec netýkal této problematiky, ale zápachu z prasečí farmy Libichov). Celkově se podle mého názoru jednalo o dobře připravenou public relations akci ze strany cukrovaru, kde se díky pasivitě občanů v podstatě hrálo na jednu branku – přitom všichni víme, že spoustě lidí leží cukrovar „v žaludku“. Nikoho z Úherců jsem bohužel nezaregistroval (tím nechci říct, že tam nikdo nebyl…)

Já osobně považuji dřívější rozhodnutí o umístění lihovaru do areálu uprostřed města za nešťastné. Přineslo to mnoho problémů a spoustu zlé krve a po šesti letech slibů (a koneckonců i činů) ze strany Tereos TTD není výsledek snažení nijak zásadní. Zdá se mi, že naopak po počátečních problémech a následnému pozitivnímu trendu došlo zejména v letošním roce ke zhoršení, které mohou potvrdit naše nosy. Jako technikovi je mi zřejmé, že provozovat zařízení takového rozsahu není legrace a že každá technologie potřebuje odladění, ale dosavadní investice se do velké míry míjely účinkem. Společnost prohospodařila zbytky důvěry občanů a nezbývá než doufat, že prezentované řešení opravdu zásadně situaci zlepší. Rád bych, aby jediným vlivem, který na můj život bude lihovar mít, bude pohled na západ slunce nad oblakem páry nad dobrovickými komíny…

Volby 2012

Volby do krajských zastupitelstev a senátu jsou za námi. Jak dopadly už asi všichni vědí, pokud by někoho zajímaly výsledky konkrétněji, zde je odkaz na výsledky na dobrovicku (krajské zastupitelstvo, senát - Úherce jsou okrsek č.9). Podle mě žádný podstatný vliv na náš život mít nebudou. Krajské zastupitelstvo stejně musí pracovat v rámci pevných mantinelů a doufám, že výstřelky běžné za předchozího hejtmana t.č. ve vazbě už se nebudou opakovat. Tehdy úmyslně zdržoval podepisování důležitých projektů a tím "trestal" podle jeho názoru nepohodlné starosty a všeobecně známé jsou i další výstřelky. Vliv senátu je poměrně zanedbatelný, i když v dnešní situaci s chatrnou většinou vládní koalice v dolní komoře parlamentu může okopávat kotníky trošku účinněji. Vliv komunistů na krajské úrovni roste, ale z celorepublikového hlediska není podstatný. Vytvářejí si ale jakousi pátou kolonu a jsem zvědavý, co můžeme čekat, až se dostanou do vlády. A to si pišme, že se tam díky socdem dostanou. Jenom doufám, že si nebudu
muset hledat vhodnou zemi pro emigraci...

Hlavním poselstvím voleb byla naštvanost občanů vůči současnému vedení státu (čemuž se ani nedá divit). Myslím, že by byl zvolen i kačer Donald, pokud by kandidoval proti někomu z koaliční strany (příkladem je třeba mediální exhibicionista Tomio Okamura). Pokud se jedná o silné osobnosti, pak by mohly plnit funkci senátu tak, jak byla asi původně zamýšlena.
Já osobně z výsledků voleb velkou radost nemám, ale nezbývá, než se s nimi smířit jako s vůlí prosazenou většinou občanů (tedy aspoń většinou z těch asi 36% procent voličů, kteří se vůbec obtěžovali k volebním urnám přijít). Bohužel vládnoucí koalici se podařilo tak znemožnit a zdiskreditovat, že důvěryhodnost pravicových myšlenek je nabourána na řadu let...

Tragická událost...

14. dubna 2012 došlo na silnicích v naší republice k 164 dopravním nehodám, při kterých 3 lidé přišli o život, 13 bylo těžce a 46 lehce zraněno. U 15 nehod byl u řidiče zjištěno požití alkoholu. Tolik strohá statistika Policie ČR.

Veselá společnost se rozhodne změnit lokál a pěšky je to přeci deset minut, takže naskáčou do auta a vyrazí. Všichni jsou odvázaní alkoholem (bohužel včetně řidiče) a nepřipoutaní pásy. Další průběh je rychlý - nezvládnutí řízení, smyk, strom, ranění a mrtví.

Podobné informace máme před očima tak často, že je už ani pořádně nevnímáme. Ovšem jenom do té doby,dokud se strohá satistika a anonymní příběh nekonkretizuje do našeho blízkého okolí, mezi kamarády nebo příbuzné. Právě k tomu bohužel došlo minulou sobotu. Stala se hrozná věc, která udělala mnoho lidí nešťastnými a bohužel se už nic nedá napravit.

Kinetická energie střely ráže 9mm je zhruba 500 Joule. Kinetická energie průměrného auta s posádkou je při rychlosti 100 km/h zhruba 600 000 Joule - tedy 1200krát větší. Přesto málokdo z nemnoha majitelů střelné zbraně s ní manipuluje stejně lehkomyslně jako někteří řidiči, kterých je u nás několik miliónů. Při případné nehodě dochází k zatížení (i připoutaného) těla mnohanásobky gravitačního zrychlení, které mohou způsobit fatální zranění i v případě, kdy nedojde k vnějšímu poškození - prostě se mohou utrhnout orgány včetně srdce, praskají kosti, vznikají krevní sraženiny... Kdo si někdy vyzkoušel simulavaný náraz při 30 km/h (občas je to možné na různých akcích), ví, jaká je to i při takto nízné rychlosti rána. Zpomalené záběry z crashtestů ukazují, jak se lidské tělo a předměty v autě stávají při nárazu hříčkami fyzikálních sil. Stejně ale sedají lidé za volant opilí a unavení, kvůli pár ušetřeným minutám jezdí agresivně, nedodržují rychlostní limity, nerespektují značky a semafory atd.

Lidi, neblázněte! Život je moc hezký na to, aby o něj bylo třeba hrát ruskou ruletu s paní Zubatou! Teď je asi bohužel správný čas k zamyšlení...nic se už ale vrátit nedá.

Miloši, budeš nám chybět!

O „blbé náladě“

Asi se shodneme, že se na nás ze všech stran valí spousta informací – a kupodivu většina z nich je negativních. Pokud by mimozemšťané monitorovali naše informační média, asi by byli překvapeni, že naše civilizace ještě vůbec existuje. Vždyť přeci mezi všemi těmi válkami, teroristickými útoky, vraždami, státními převraty, požáry, zemětřeseními, korupcí a rozkrádáním se vlastně nedá přežít. Podle mého názoru ale skutečnost není tak tragická.

Asi je nějak vývojově dáno, že nás zajímají spíše špatné zprávy. Média poptávku po nich rády uspokojují, protože to znamená vyšší sledovanost a z ní vyplývající vyšší příjmy z reklamy. Nedávno jsem náhodou přepnul na televizi Prima v době hlavních zpráv a s vykulenýma očima jsem zjistil, že mají po hlavních zprávách půlhodinový blok „černé kroniky“ (Krimi zprávy a Krimi plus). Předcházející hlavní zpravodajská relace také většinou nepřináší příliš dobrých zpráv. Nevím, jestli následující bulvární VIP zprávy jsou schopné naplnit optimismem (toto uvádím jako příklad, nejsem proti Primě ani jiné televizi nějak zaujatý)...

Informací je stále více a jsou zejména díky internetu snadno dosažitelné. Dřív jsme často o spoustě událostí nevěděli – byly cenzurovány (třeba informace o havárii v Černobylu), propagandisticky zkresleny (válka v Koreji a jiné konflikty studené války), byly považovány za nedůležité nebo se prostě kvůli omezené kapacitě sdělovacích prostředků vůbec nezveřejnily. Kdo z vás ví, že v roce 1976 postihlo Čínu zemětřesení, jemuž padlo za oběť zhruba čtvrt milionu lidí? Nedávné zemětřesení a tsunami v Japonsku jsme přitom mohli sledovat v podstatě v přímém přenosu. Dnes leží informace volně na informační dálnici, takže zatímco v roce 1986 po výbuchu reaktoru v Černobylu Češi vesele sbírali radioaktivní houby, po havárii ve Fukušimě (s daleko menšími úniky radiace a vzdáleností přes půl zeměkoule) se někteří obávají ozáření a těmito obavami zaplňují internetové diskuze. Je důležité si zdroje informací vybírat a hlavně používat zdravý rozum – ne všemu lze na 100% věřit a zprávy je třeba přijímat i kriticky a se zdravým selským rozumem.

Dalším zdrojem naštvanosti je politické handrkování (tomu jsem se věnoval i v jiných příspěvcích), korupce a tunelování. Jsou to určitě závažné problémy, ale tyto jevy se v různé míře vyskytují i v jiných zemích, a přitom se jejich obyvatelé nedají tolik znechutit (tím rozhodně nechci naznačit, že se má v tomto směru rezignovat na nápravu).

Myslím, že na svět je třeba dívat se s optimismem. Opravdu nežijeme ve špatné době ani ve špatné zemi. Stačí se podívat do historie o několik desítek nebo stovek let zpátky nebo se geograficky posunout o pár tisíc kilometrů na jih nebo východ. Míra bezpečí, pohodlí a materiálního dostatku, kterou máme „tady a teď“ k dispozici, je neporovnatelná. Co se týká „materiálna“, patříme mezi dejme tomu pětinu nejbohatších obyvatel na světě. Bohužel naše „duchovno“ na toto asi není připraveno, protože podle jakýchsi výzkumů jsou nejšťastnější obyvatelé právě některých zemí, které patří k nejchudším. Možná právě kvůli našemu solidnímu hmotnému zabezpečení máme tendenci říkat si, že „dobře už bylo“.

Snažím se být optimista. Prostě nechci se dívat se na napůl vypitý půllitr piva jako na poloprázdný, ale na poloplný. Lidem mám tendenci spíš věřit, naopak nedůvěřuji nejrůznějším spikleneckým teoriím. Věřím, že většina politiků se opravdu snaží tuto zemi vést správným směrem a jejich nesváry jsou spíš dané neschopností se domluvit. Věřím, že většina podnikatelů a obchodníků je poctivá a že zaměstnavatelé si svých zaměstnanců váží a naopak že zaměstnanci se snaží, aby byli svému zaměstnavateli (a tím i společnosti) co platní.

Každý žijeme svůj soukromý život sami a máme ho ve svých rukou. Můžeme se věnovat svým koníčkům, vybírat si své přátele, vychovávat děti, bavit se, setkávat se s příbuznými, cestovat, sportovat... prostě vytvořit si svůj svět tak, abychom se v něm cítili dobře. Pak na nás budou doléhat starosti toho „velkého“ světa daleko méně. Je prostě potřeba zbavit se tolik rozšířeného škarohlídství.

Podle jakéhosi dalšího výzkumu jsou nejšťastnější ti lidé, kteří jsou spokojeni s tím, co mají. Kdybychom se podle toho řídili, asi bychom nebyli po technické stránce tak daleko, jako jsme dnes, ale možná bychom byli daleko spokojenější. Jeden z Murphyho zákonů říká, že „optimista je jenom špatně informovaný pesimista“. Já jenom dodám, že je důležité být hlavně realista.

Věci (ne)veřejné

Věci veřejné ve mně nebudily moc důvěry už v předvolební kampani. Mnozí upozorňovali, že se jedná o manažersky pojatý projekt – neboli „firmu“ založenou za účelem získání politického vlivu. To samo o sobě ještě nutně nemusí být nic špatného, pokud je tak konáno s dobrými úmysly. Vždyť už mnoho let se z různých stran ozývá volání po nových tvářích v politice a tady se jich objevilo poměrně dost. Voliči dobře slyší na boj proti korupci a tzv. politickým dinosaurům. Ovšem výsledek je poměrně tristní. Tato strana vlastně neví, jestli je pravicová, levicová nebo středová. Spolurozhodování sympatizantů („véčkařů“) prostřednictvím internetových anket spíš připomíná reality show nebo výběr nové Superstar na Nově. Nic proti přímé demokracii, ale aby řádově stovky v podstatě anonymních lidí rozhodovaly o osudech tohoto státu a toto rozhodnutí bylo závazné, to je na pováženou. Jednak je výsledek relativně lehce manipulovatelný, jednak pochybuji o dostatečné informovanosti respondentů potřebné ke kvalifikovanému rozhodnutí – a jistě bych našel spoustu dalších rozporů.

Největším problémem jsou ale jednotliví politici VV počínaje Radkem Johnem. Pokud měl někdo z „nových tváří“ pro vstup do politiky ty nejlepší předpoklady, měl by to být právě on. Je to inteligentní člověk s průpravou v médiích, dobrý diskutér, mezi občany populární a s přístupem k informacím. Bohužel hned od začátku výkonu funkce ministra vnitra bylo vidět, že přecenil své síly. Své bohaté vyjadřovací schopnosti často používá k vytáčkám a slibovaná otevřenost jde stranou.

Na Vítu Bártovi je vidět, že není zvyklý na diskuze a vše má tendenci řešit „silou“ – prostě z pozice majitele firmy. Zatím není úplně zřejmé, jestli ho máme považovat za Jasoně, nebo Drsoně české politiky, minimálně ale za nešiku (jeho podstrkované obálky, dřívější vyjádření o získávání veřejných zakázek ovlivňováním zadavatelů atd.)

Nevím, jaké kvalifikační předpoklady pro výkon funkce ministra školství dává panu Dobešovi jeho funkce hlavního personalisty v bezpečnostní agentuře ABL (dobře, je vystudovaný psycholog). Že dal své podřízené poměrně vysoké odměny mi ani tak nevadí, pokud si je opravdu zasloužila. Ale zaráží mě, že tak vytížený člověk má čas dopisovat nějakou diplomovou práci, o morálním rozměru nemluvě. Sledování e-mailů na jeho ministerstvu může (ale také nemusí) být kostlivcem vypadlým ze skříně jeho předchůdců.

Kristýna Kočí je kapitola sama pro sebe. Když byla zvolena do parlamentu, říkal jsem si, co asi pětadvacetiletá holka s minimálními zkušenostmi z reálného života (pohybovala se hlavně jako asistentka v politice) může jako programová ředitelka vládní strany této zemi přinést. Tak nějak na mě působila jako přehnaně ambiciózní kariéristka. Skutečnost ještě mé očekávání překonala. Nevím, jestli je vypočítavá, nebo hloupá (možná od každého trochu) a její role Bondgirl by byla k smíchu, kdyby nebyla spíš k pláči. Jako intrikánka se rozhodně neosvědčila a upřímné úmysly jí snad už nikdo věřit nemůže. Její vyjadřování na známé nahrávce patří do knajpy nejnižší cenové skupiny, ať už o nahrávání věděla, nebo ne.

Jaroslav Škárka je další, kdo může být jak padouch, tak hrdina. VV spoluzakládal a je možné, že ho opravdu vývoj v této straně znechutil a donutil ho udělat to, co udělal. Že ale bez skrupulí (a bez smlouvy) přijímal několik měsíců peníze a až pak si uvědomil, že se asi vlastně jedná o úplatek, je dost podezřelé.

Stanislav Huml je tak trochu neřízená střela a lehce střečkoval už od vstupu do politiky. Je to bývalý policista, dokonce „náš“ středočeský ředitel PČR. I když je považován za dopravního experta, některé jeho návrhy na mě působí tak, jako by asi lítal vrtulníkem a silnice znal jenom letem – světem.

Ekonomický expert Michal Babák dluží spoustu milionů, ale neváhá si dalších šest mega půjčit, aby je mohl věnovat své straně – protože už od roku 2006 je mu jasné, že vydělá ukrutnou hromadu peněz. Prostě ekonomický expert, jakého pro náš zadlužený stát hledáme.

Jednookým králem je tak Kateřina Klasnová, vystudované theoložka (!). Žádné aféry, kultivované vystupování a alespoň nějaké zkušenosti alespoň z pražské komunální politiky (jestli je toto ale výhodou si nejsem tak jistý :-)), a vlastně ještě Karolína Peake.

Že se vesele členové VV tajně nahrávají, poskytují nahrávky tisku, vylučují se ze strany bez obhajoby, státní správu promořují bývalými zaměstnanci „černošerifovské“ agentury ABL – na to už ani snad nemá cenu reagovat. Tato rozhádaná partička vrtá díry pod čarou ponoru do vlajkové lodi (vlády), která by měla vést tuto zemi vlnobitím vpřed.

Prostě z účastníků ankety TýTý, jak nazval voliče Věcí veřejných Miroslav Kalousek, se stali diváci Big Brothera (nebo Vyvolených? - VV) – mohou hlasovat a mají i dostatek informací z různých kamer a mikrofonů. Výsledek je stejně nechutný.

Naše milá vláda...

Jako asi mnoho dalších lidí jsem zklamán z dosavadního účinkovaní naší vlády vzešlé z voleb před několika měsíci. Po počáteční naději, že díky dost silné většině koalice v parlamentu konečně dojde k reformám, které zatím všechny předchozí vlády pouze slibovaly, vypadá vše jinak. Že to nebude procházka růžovým sadem napovídalo už poměrně dlouhé vyjednávání o koaliční smlouvě. „Vyskakovaly“ si zejména Věci veřejné (můj názor na tuto stranu chystám do dalšího příspěvku). Že malé koaliční strany okopávají kotníky svých větších partnerů už dobře známe z minulosti, výborně to uměli lidovci bez ohledu na barvu koalice, ve které právě seděli. Nicméně povedlo se a vláda začala pracovat.

Brzy se ale tak nějak začala hroutit představa, že se bude jednat o vládu protikorupční a proreformní. Vynořily se aféry Drobil – Michálek, Vondra, Bártovy statisícové obálky a jiné větší či menší "průšvihy". Premiér Nečas místo řízení státu musí soudcovat hádky v koalici a odolávat tlaku různých ekonomických skupin (kmotrů) ve vlastní straně. Přitom ve standardních poměrech by byl pravděpodobně velmi kompetentním premiérem.

Reforma zdravotnictví také nezačala nejšťastněji. Zatímco ministr Julínek začal svoji reformu zavedením poplatků, odborářští vyděrači z LOKu přinutili ministra Hegera začít jeho reformu zvýšením svých platů.

Z avizované důchodové reformy zbyly nic neřešící trosky s v podstatě zachovaným průběžným systémem, což bych čekal spíše od levicové vlády (přesto opozice tuto „reformu“ silně kritizuje). Nahrazení výpadku důchodového systému má přijít ze zvýšené a sjednocené DPH, přičemž první návrh na jednotnou sazbu 20% byl evidentně přestřelený.
A když už se zdálo, že vláda bude pracovat na návrzích reforem, přišla největší vládní krize. Členové strany, která měla být garantem otevřenosti a boje proti korupci, si navzájem předávají obálky se statisíci korun, navzájem se osočují, intrikují, pomlouvají a pořizují tajné nahrávky.

Bohužel vše směřuje k tomu, že veškeré reformní snahy i pod tlakem blížících se dalších voleb vyšumí do ztracena, stejně jako v minulosti. Jediný, kdo má z této situace je radost, je opozice, která ani nemusí nic dělat a preference jí utěšeně rostou. Rád bych se v tomto směru mýlil, čas ještě je, ale není ho mnoho. Navíc vláda nikdy reformy příliš nevysvětlovala veřejnosti a nyní s pošramocenou pověstí bude podporu občanů získávat jenom těžko. Jako pravicově smýšlející člověk jsem z dosavadního vývoje zklamán a nabízí se úvaha, jestli vůbec ještě situace může být horší i v případě pravděpodobného vítězství socialistů v dalších volbách.